Bruntálně vykoupaní Nezmaři na blátě

Letošní první Bruntální akce byla zahájena v den, který se v kalendáři vyskytuje pouze jednou za čtyři roky. Původní název naší výpravy, Zapaření Nezmaři na sněhu, se asi někomu nahoře nepozdával, a tak z původního zůstalo pouze Nezmaři, kteří jsou navzdory všem pozemským i nadpozemským překážkám nezničitelní:-) Ze sauny ani lyžovačky nic nebylo, avšak mokrá verze programu v podobě bazénové koupačky, bowlingových kuliček a kytarového večera při svíčce a víně byl více než adekvátní náhradou. V Bruntále se nás nakonec sešlo 9 helfštýňáků, 2 kusy domácích a jejich 2 děti.

V sobotu jsme Marlenkou a rychlými špunty oslavili Jirkovy 25. narozeniny, na večeři se podávala specialita oslavujícího šéfkuchaře (topinky s mňamózní omáčkou) - pozor Leni máš konkurenci! - no a pak se hrálo a zpívalo až do brzkých ranních hodin, tudíž jako vždy nebyla o zábavu nouze! A tak si neodpustím touto cestou poděkovat hostitelům za přívětivé přijetí, podstrojování, přístřeší a hlavně přemilou společnost. Nezmaři MOC DĚKUJÍ (!!!) a těší se, až jim to na táboře dáte vyžrat:-)

Námořnický bál v Třebovicích

Letošní plesová sezóna pro mě nezačala zrovna slavně... to je tak, když má někdo v 10 ráno kolaudačku a pak stejná parta jde večer na ples. Jo a to nemluvím o tom, že to jsou vodní skauti, tudíž rum se pije jako čaj a lidé jako já, alkoholu odvyklí a čaji navyklí, na to potom doplatí :-( No ve 14h to pro mě vůbec na ples nevypadalo a svět se mi točil jako Galileovi, ale ani nevím jak, zvládla jsem se hodit do gala a na ples dojít po dvou, za což bych si jistě zasloužila nějaký metál :-)
Nicméně ples nakonec proběhl hladce, až na to, že jsem měla svůj obvyklý plesový režim posunutý o 12 hodin, tudíž ve 20h na plese jsem měla kocovinu a sušák a postupně jsem do dvou střízlivěla za doprovodu Mattoniho. Ovšem hezky jsme si všichni zatančili, probrali, co se na kolaudačce probrat nestihlo, Goliáš už tradičně vyhrál nejlepší masku, a tudíž Key rum pro všechny spřízněné duše, a obrovskou sklenici plnou utopenců v tombole opět vyhrál jiný stůl. Ale my se nevzdáme, zkusíme to zase za rok ;-)

Když na Lysou, tak na Lysou

Jelikož jsem v podstatě celou letošní zimu neviděla sníh a půl roku jsem kolem sebe marně hledala kopec, který by nepřipomínal krtinec (nejvyšší hora Dánska Yding Skovhøj má 173 m!!!), věděla jsem hned po svém návratu do vlasti, že Lysá hora je ta správná volba. A tak se taky stalo a spolu s Jirkou, Johnem a Pavlou jsme se vyzbrojení lopatou a igelitovými taškami na sjezd vydali na nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd. Slunečné počasí, azurová obloha a 80 cm sněhu napovídají, že ti, co zůstali doma, zaváhali. Vybavení tekutým kabátkem jsme v 10h vyrazili z Ostravice na vrchol. Cesta se zdála nekonečná, ale po necelých 4 hod jsme vrchol (1323 m) zdolali a zakotvili v hospůdce doplnit energii na cestu zpět ve formě gulášku a pivečka:-) Trošku jsme se v tom teple a pohodlí zapomněli, ale na druhou stranu jsme viděli západ slunce nad Ivančenou, a to stojí zato! John se chopil mého foťáku a podařilo se mu tu krásu zachytit. Nakonec jsme ve Frýdlantu chytili zpožděný vlak na vteřinu přesně a příjemně unavení jsme uháněli do svých domovů:-)