Už třetím rokem v Brně na Zelený čtvrtek teče pivními trubkami zelený chmelový mok plným proudem. Já jsem klasicky 100 let za opicema, takže jsem o tom slyšela letos poprvé, a tak ve snaze vynahradit si ztráty z předešlých ročníků jsem to s tím zeleným pivem nějak neukočírovala a barva mé pleti začala splývat se zeleným škopkem, který nedopitý zůstal v hospodě u Zlaté konve...
Je zvláštní, že přestože je z Brna do Vídně blíž než do Ostravy, ještě jsem tam za svých 5 let studia na Masarykově univerzitě nezavítala, a proto jsem se rozhodla tento svůj nedostatek napravit. Ačkoliv musím přiznat, že hlavní motivací pro návštěvu rakouské metropole byla Sandra, se kterou jsme se tam měly setkat :-)
galerii Albertina (hezké záchody :-)) a Státní operu.
tou turistickou rovnou na Schönbrunn, kde se zrovna konaly Velikonoční trhy. Kromě trhů jsme si prošly ještě nerozkvetlé zahrady a Gloriette, která v záři slunečních paprsků přímo vybízelá k tomu, abychom vylezly až k ní. Ačkoliv Lucka zpočátku protestovala, že na ten kopec nepoleze (opravdu to byl kopec? tak možná pro Dána! mně to spíš přišlo jako mladší sestra Monte Bú), nakonec na něj vylezla a myslím, že byla ráda, jelikož se 
před náma rozprostřel nádherný výhled na celé město. Když jsme se dokochaly, dojely jsme k Belvederu, pokračovaly ke Karlskirche a po slunce západu jsme si užívaly pohled na osvětlenou radnici, divadlo, parlament, císařský palác Hofburg, univerzitu a na závěr jak jinak než McDonald & McFleurry:-) To už jsme totiž byly u konce s dechem, táhlo na desátou a autobus nám jel až za hodinu. Alespoň jsme otestovaly, jestli mají ve Vídni u "Meka" stejně dobrou zmrzlinu jako v Dánsku;-) A mají!
zrovna nepouštěli Na samotě u lesa :-) Ani jsem netušila, kolik hlášek, které denně používám či slýchám, z toho filmu pochází. Cesta tudíž uběhla rychleji než rychle a v jednu už jsme jely rozjezdem každá do svého brněnského hnízdečka.
Sic tomu jsou už skoro dva měsíce, co jsme se s Luckou jako dva dobří holubi vrátily domů po půlročním mezipřistání v Dánsku, avšak nikdy není pozdě na párty na uvítanou navrátivších se věrných duší brněnské anglistiky a romanistiky:-) Upletly jsme si na sebe pěkný bič, jelikož pečení drømmekage v plynové troubě jsem v Dánsku netrénovala a navíc tak vysokou návštěvnost náš privát asi ještě nezažil, ale všechno je jednou porvé. Důležité je, že
dánský koláč snů ustál českou plynovou troubu, privát neutrpěl žádné ztráty a sousedi si nestěžovali :-P
ivě. Ráda bych zde podotkla, že jednohubky byly ryze české, jelikož někteří vtipálci se dotazovali, zda jsou taky dovezené z Dánska. Samozřejmě nechyběly dánské vlaječky, akorát mě teď napadá, že nezazněla žádná dánská hudba a nepadlo ani jedno dánské slovo, vlastně až na "Skål!"
V sobotu 8.3. mě čekal plesový reparát v podobě prvního Improvizačního bálu v České republice. Myslím, že jsem prošla ;-) Po třech škopcích jsem vysadila pivo a naordinovala si sodu, protože ples přece není jen o pití! Kromě tradičního tance, setkání a popovídání si s přáteli se na této výjimečné akci i improvizovalo. Ostravská improvizační skupina OSTR.UŽ.I.NY., mezi jejíž členy patří i moje sestřička hérečka, opět zabodovala a dokázala 
rozesmát i zpočátku zahořklého Jiříka :-) Zábava se tímto rozjela naplno a za zvukového doprovodu kapely HUSO (klarinet, harmonika a h(a)lasy) se postupně zaplnil miniparket divadelního klubu Jiřího Myrona. Taky jsme si skočili nejeden čardáš...
Jak je všem dobře známo, když se člověk dobře baví, čas utíká jako voda, a tak jsme se ani nenadáli a už byla půlnoc, tudíž čas tombolní. Tombole ještě předcházelo zhlédnutí krátkých šotů natočených přímo na bále a odabovaných takzvaně on the spot neboli zfleku přítomnými improvizátory. A pak už konečně přišla na řadu dlouho očekávaná tombola. Skoro to vypadalo, že odejdeme domů s prázdnou, ale nakonec se na nás štěstí usmálo, aneb jak se říká, když se štěstí unaví, sedne i na vola :-), teda teď nechci, aby se někdo urazil, 
každopádně nejprve Pavla vyhrála kytici z nafukovacích žížal, Blanka růžový porcelán s kávičkou, Jiřík (v mém zastoupení) 20% slevu na zájezd do Chorvatska a já jsem potom sama sebe vylosovala a vyhrála celý plech ostružinové bublaniny. MŇAM!
No všichni jsme si pochutnali a dokonce se i rozdělili s ostaními. Teda ne že bych to nezvládla sníst sama :-P, ale vzhledem k tomu, že jsem se ten večer dokázala vejít do svých šatů z půlkolony, tudíž roku 2000, nechtěla jsem riskovat, že v nich strávím zbytek života, zvláště když to hrozilo už když jsem se do nich soukala :-)
Jaro už nám klepe na dveře, a tak není divu, že ESCapáci pro anglisty připravili první Spring Party v Mersey. Podmínkou pro volný vstup bylo květované či barevné oblečení, a to je pro mě samozřejmě ráj na zemi, protože barvičky já ráda :-) Dorazila jsem až na devátou, jelikož jsem do osmi měla školu, a docela jsem byla překvapená počtem přítomných anglistů. Mersíčko jsme poměrně slušně zaplnili, v podstatě si nebylo kam sednout! Ale konec konců co bychom seděli, když jsme si mohli krásně 
zatrsat na největší vypalovačky našeho "mládí":-) Mezi účastníky párty jsem rovněž identifikovala dva ze svých studentů angličtiny, a tak jsem se musela zřeknout klasiky v podobě jedno dvě piva slovy dvanáct :-D, abych si netrhla ostudu, a držet se zkrátka (btw. zase až o tolik jsem nepřišla, jelikož Mersey je skvělé na tančení, na pití piva však už méně).
