Na skok ve Vídni

Je zvláštní, že přestože je z Brna do Vídně blíž než do Ostravy, ještě jsem tam za svých 5 let studia na Masarykově univerzitě nezavítala, a proto jsem se rozhodla tento svůj nedostatek napravit. Ačkoliv musím přiznat, že hlavní motivací pro návštěvu rakouské metropole byla Sandra, se kterou jsme se tam měly setkat :-)
V sobotu v 6h jsme s Luckou nasedly do žlutého autobusu, který nás za 2h vyhodil pod Praterským velkým kolem, a tak začalo naše tour de Vienna. Nejprve jsme naběhly do zábavního parku, který byl tak brzo ráno ještě zavřený, ale to nám nezabránilo v tom, abychom si atrakce prohlédly zblízka a nafotily pár zajímavých snímků. Potom jsme se kolem Sandřina hotelu protáhly až do centra, kde jsme skrze objektiv obdivovaly Stephansdom, galerii Albertina (hezké záchody :-)) a Státní operu.
Najednou už bylo poledne a Sandra nás zvala na jablkový štrůdl do vídeňské kavárny. Za tu chviličku jsme sotva stihly prohodit pár slov, ale byly jsme rády, že jsme se po téměř dvou měsících opět shledaly. Po štrůdlu Sandra pokračovala svou právnickou cestou a my s Luckou jsme vyrazily tou turistickou rovnou na Schönbrunn, kde se zrovna konaly Velikonoční trhy. Kromě trhů jsme si prošly ještě nerozkvetlé zahrady a Gloriette, která v záři slunečních paprsků přímo vybízelá k tomu, abychom vylezly až k ní. Ačkoliv Lucka zpočátku protestovala, že na ten kopec nepoleze (opravdu to byl kopec? tak možná pro Dána! mně to spíš přišlo jako mladší sestra Monte Bú), nakonec na něj vylezla a myslím, že byla ráda, jelikož se před náma rozprostřel nádherný výhled na celé město. Když jsme se dokochaly, dojely jsme k Belvederu, pokračovaly ke Karlskirche a po slunce západu jsme si užívaly pohled na osvětlenou radnici, divadlo, parlament, císařský palác Hofburg, univerzitu a na závěr jak jinak než McDonald & McFleurry:-) To už jsme totiž byly u konce s dechem, táhlo na desátou a autobus nám jel až za hodinu. Alespoň jsme otestovaly, jestli mají ve Vídni u "Meka" stejně dobrou zmrzlinu jako v Dánsku;-) A mají!
Ve 23h jsme už seděly v buse a málem bychom to celkovým vyčerpáním zalomily, kdyby nám zrovna nepouštěli Na samotě u lesa :-) Ani jsem netušila, kolik hlášek, které denně používám či slýchám, z toho filmu pochází. Cesta tudíž uběhla rychleji než rychle a v jednu už jsme jely rozjezdem každá do svého brněnského hnízdečka.