Kodaň

Výlet do Kodaně se nám náramně vydařil! Počasí bylo základ pro naše každodenní túry po městě (skutečně se jednalo o túry, poněvadž denně jsme mohly nachodit 15-20 km) a to nám opravdu přálo. Kromě slušného počasí bylo třeba někde složit hlavy a k tomu nám jako prvotřídní hotel posloužil dům Lucčiného bratrance, který v Kodani nějaký ten pátek bydlí. On i jeho manželka se o nás (slovy pět bab) velmi pěkně postarali, podělili se s námi nejen o dům, ale také o jídlo a tím velice ulehčili našim peněženkám, které dostaly zabrat jak při cestě (500 DKK), tak při návštěvách všemožných kodaňských atrakcí (moooc DKK).
Začaly jsme návštěvou radnice a pokračovaly do starého Nového přístavu (Ny Havn), který nás očaroval už v Legolandu. Barvy na tamních domech ve svitu lunečních paprsků jen zářily. Neodolaly jsme a nasedly na loď, která nám během 60 min ukázala Kodaň v celé své kráse z hladiny vodní. Pak jsme se vydaly ke královskému paláci Amalienborg, který gardisti velice pečlivě střežili, takže hlavně "Distance!" děvčata:-) a kousek odtamtud jsme vkročily pod jednu z největších kopulí na světě, která je součástí Frederikskirke. S kostely jsme tím zdaleka neskončily, následoval Skt Alban Kirke u jezírka a pak už konečně symbol hlavního města - Malá mořská víla. Sebrala jsem všechnu svou odvahu, přiskočila jsem k té smutné slečně na kámen a vlezla všem japonským turistům do záběru:-) První den jsme uzavřely v největším dánském zábavním parku Tivoli, kde si holky (Lucka, Monika a Štěpánka) zkusily volný pád ze 60 m a potom jsme se projely po horské dráze místy i hlavou dolů. Největší strach jsem měla o své brýle, naštěstí mi zůstaly na očích, takže jsem viděla na cestu nejen během jízdy, ale i po ní:-)
Druhý den by se dal nazvat muzejní, jelikož jsme se vydaly na průzkum kodaňské muzejní půdy. Odstartovaly jsme ve Státním muzeu umění (modernímu umění asi nerozumím, ale přišlo mi místy hodně perverzní a místy si troufám říci, že takové patlaniny bych z hlíny taky upatlala, po lahvince absinthu každopádně), oskočily jsme si na střídání stráží v pravé poledne, pokračovaly do Glyptotéky (antické umění, mumie a francouzští impresionisté na jedné lodi), která nám zvedla náladu, a skončily jsme v Národním muzeu. Pak už hurá do Gentofte, kde jsme bydlely, a ten den jsme byly pozvány na tradiční dánskou večeři manželkou našeho hostitele.
Poslední den nás počasí trošku zlobilo, ale zvládly jsme navštívit Rosenborg, botanickou zahradu se skleníky i 32 m vysokou věž na kostele Božského Spasitele (Vor Frelsers Kirke), ze které bylo vidět až na most spojující Dánsko se Švédskem. Když jsme odjížděly, Kodaň plakala, a my jsme unavené a uchozené padly na sedadla ve vlaku a nechaly se 3 h vézt směr Aarhus.

Monika už jede:-)

Dnes jsem vygruntovala celý byt, takže tu zase budeme mít na chviličku čisto:-) Po obědě jsme šly s Luckou na místní International Secretariat odfaxovat své slavné certifikáty na domovskou univerzitu v ČR a pak rovnou na nádr koupit si slevu na vlaky tzv. Wild Card, kde jsme zcela výjimečně mohly při platbě použít české zahraniční platební karty, což se tady hned tak nevidí. Spíš to vypadá, že tu na všechno mají monopol dánské banky a karty:-( Pak jsme šly na nákup do Netta (místní nejlevnější supermarket) a hurá domů. Z nakoupených vajec jsem upekla ostružinovou bublaninu, teda dala jsem ji do trouby a Lucka hlídala, jelikož já jsem musela odjet na sraz s Češkama, které zítra odjíždějí do ČR a nechtělo se jim tahat některé potraviny zpět, takže jsme získaly zdarma třeba pitu, kuskus, ovocný čaj (hurááááá!!! Dánové pijou jen černý:-( a já trpím), cukr, sůl, citronku atd. Tomu se říká dobrý obchod! Tímto holky zdravím a ještě jednou děkuji!
Teď už jsem jak na trní, jelikož Monika by už měla být na dánském území a za půl hodiny přímo v Aarhusu, takže jí jdu naproti, ať se nám tady neztratí:-) Zítra vyrážíme časně z rána do Kodaně na 3 dny, tak se těšte! To zas bude fotek:-)

Výlet do Ebeltoftu

Jelikož jsme úspěšně dokončily EILC kurz Destination Denmark, je na čase, abychom se, ověnčené certifikátem, konečně postavily na vlastní nohy a vzaly osud do vlastních rukou. Studenterhus pro nás má sice připravené ještě nějaké akce i během semestru (třeba hned v půlce září sailing, na které se hrozně těšíme a zároveň se modlíme, aby vyšlo počasí a moc to s náma neházelo!), přesto jsme se dnes vydaly na vlastní pěst do Ebeltoftu. Štěpánka odpadla, jelikož do 5:30 pařila na kolejích v Brabrandu (asi tam ten život nebude zase až tak "černý"), a tak jsme se ve třech sešly na místním autobusáku. Cena 1 jízdy do Ebeltoftu (49 km) je 61 DKK, což nás zpočátku mírně odradilo, ale naštěstí jsme se už naučily nepřepočítávat, a tak jsme nastoupily a zvědavě koukaly z okýnka, kam nás autobus za takovou cenu zaveze.
Jakmile jsme vystoupily, věděly jsme, že to byla správná volba;-)
Je to malebné přímořské městečko osázené nízkými barevnými hrazděnými domy, ve kterém se nachází nejdelší dřevěná Fregata na světě z roku 1857. Dnes je z ní muzeum a je na suchu, takže si ji každý může prohlídnout od hlavy až k patě za "pouhých" 80 DKK. Teda kromě tří Češek, které ani neví jak, ale měly to zadarmo! Prostě jsme vypadaly, že tam patříme a proklouzly jsme bez placení. Za každým rohem jsme čekaly, že na nás někdo vybafne a bude chtít lístek, ale nestalo se, a tak jsme si vše pořádně prohlídly a měly ze sebe ohromnou radost, jak jsme ušetřily:-)
Kromě Fregaty jsme navštívily radnici, Muzeum skla, Vojenské historické muzeum, kostelík, jachtařské přístviště charakteristické červenými domky a pláž. Počasí si s náma trošku zahrávalo, takže chvíli pršelo, chvíli svítilo sluníčko, každopádně nejvytrvalejší byl silný vítr, který nás málem sfouknul z povrchu zemského. Výlet jsme zakončily v ostružiní, které jsme dokonale očesaly, takže možná zítra dojde i na pečení buchty:-) mňam!

Bytový příspěvek

Od středy už jsme online přímo z privátu, takže můžu blogovat a chatovat jako o život, ale přece jen nechci v Dánsku strávit celé dny zavřená na pokoji s Lucčiným noťasem, takže to nebude zas až tak žhavé:-) Avšak dle dotazů na icq nejsou mé zdejší info vyčerpávající, tak se je pokusím postupně doplnit. Dnes bychom mohli začít našim privátem.

Bydlíme s Luckou cca 15 min pěšky od centra a 25 min pěšky od univerzity v soukromém bytě na ulici Ringkøbingvej číslo 28, ve 4. patře, dveře vlevo. Je to 2+1 o rozloze 62 m2. Většina nábytku a bytového zařízení včetně nádobí v kuchyni pochází z Ikey, takže si tu občas vzpomenu na Ikeáčka (jen pro zasvěcené), ale nestěžuju si. Máme tady vše, na co si vzpomeneme: žehličku, žehlící prkno, vysavač, pohovku, nízké konferenční stolky, jídelní stůl a 4 židle, psací stůl a 1 židli, 2 skříně na oblečení, komodu, poličky, koš na prádlo a lampičky. V kuchyni je spousta věcí, které vidíme poprvé, ale postupně přicházíme na to, jak co funguje:-) Je tady odšťavňovač, elektronické váhy, mixér, kráječ na sýr, kráječ na pizzu, forma na bábovku (už jsem pekla) i na dortu, 3 plechy, souprava na fondue atd. To by tak mohlo stačit, abyste mi začli závidět:-) Dnes jsme dělaly domácí pizzu z jogurtového těsta. Moc se povedla, až na to, že dánský pečící papír nebrat. Těsto se tak dokonale přilepilo, že jsme pak tu pizzu z toho museli seškrabávat, takže příště budeme chytřejší;-)

Jedinou nevýhodou, kromě schodů do 4. patra, které nám občas dávají zabrat, je manželská postel:-( Ne že by mi vadilo sdílet s Luckou lože to ne, ale když se jedna posadí druhá nadskočí a jednou jsem při své snové piruetce vrazila Lucce loktem do čela, za což se jí touto cestou ještě jednou omlouvám, nebylo to schválně.

A na závěr můj koutek, který jsem si vyzdobila fotečkama svých blízkých a nejbližších.

Školní příspěvek

Tak a je to tady. Uteklo to jako voda a kurz Destination Denmark je za námi ;-( Včera jsme měli poslední tradiční hodinu a dnes slavnostní zakončení. Dopoledne jsme byli spojeni 3 skupiny dohromady a navzájem jsme pro sebe měli připravený program. První skupina nám zahrála divadlo v dánštině, avšak moc jsem z toho nepochytila. Druhá (=Lucčina skupina) se rozdělila na 3 národnostní skupiny: Slované (tudíž i Lucka) nám předvedli bulharský tanec, Italové zapěli Volare cantare a Španělé rovněž tančili. My jsme měli připravenou hru (byl to můj nápad, to by bylo, abych se nepochlubila :-)), kdy všichni sedí na židlích v kruhu, jeden člověk stojí uprostřed a řekne např.: "Všichni, kdo mají sourozence, vstaňte a vyměňte si místa." Pak dojde k tomu, že všichni zběsile běhají a bojují o židli, protože ten, kdo nenajde volnou židli, zůstane uprostřed a musí vymyslet další větu. Byla to docela sranda. Potom pro nás měli připravený program i naši milí dánští lektoři Sophia, Rikke a Karsten. Asi nejlepší byla divadelní hra založená na tom, že každý z nás měl na kousek papíru napsat větu dánsky, a pak se hra odehrávala v jedné domácnosti, kde byl otec, matka, dcera a syn. Vypravěč pro ně vytvářel prostředí a oni v přímé řeči museli vždy přečíst jednu větu, kterou jsme předtím napsali na papír. Absurdní divadlo a dadaisté hadra! Potom jsme měli reception - no to byla žranice, ještě teď to rozdýchávám. Spousta ovoce, kuřecí stehýnka, mořské plody, masové koule, brambory, lososový těstovinový salát, marcipánové rohlíčky s mandlema, Micky Mouse (náš pracovní název pro jisté cukroví, které vypadalo jako myšák Miky), výborná buchta, čerstvé pečivo a taky spousta piva, vína i nealka! Cítím se teď asi jako had, který spolkne svou kořist vcelku a pak celý týden někdy i několik týdnů tráví.

Jídelní příspěvek

Včera jsme se se Sandrou odhodlaly objevovat skryté krásy univerzitní menzy a natolik nás očarovala, že jsme tam šly naplnit své žaludky i dnes:-) Narozdíl od našich menz si tady každý u vchodu vezme svůj talíř a nabírá si na něj, na co má zrovna chuť a kolik se toho do něj vejde. Mohlo by se to zdát jako ideální řešení, avšak háček je v tom, že člověk nikdy neví, co ho čeká u pokladny. Ani Dánové nám nebyli schopni vysvětlit, v podstatě to vypadá, že ani oni sami neví, jak výpočet konečné částky, kterou má student za jídlo zaplatit, probíhá. Poprvé jsme se sandrou byly překvapené, že to vše, co jsme si nabraly + výborná houska, která samotná v obchodě stojí min 8 DKK, stálo jen 18 DKK. Avšak druhého dne, kdy jsme měly v podstatě stejnou porci jako předešlého dne, jedna z nás zaplatila 29 a druhá 22 DKK. Tož možná to tu za ten půlrok (Sandra za rok) dostatečně prozkoumáme a přijdeme tomu na kloub, každopádně jsme se výborně najedly, až jsme měly v bříšku pokojíček, že Sandro:-)
V úterý mi přišel dopis z County of Aarhus, že se s tímto dopisem a pasem mám dostavit na National Registery, abych vzápětí mohla obdržet povolení k pobytu v Dánsku, a tak jsem se vydala na strastiplnou cestu byrokracií:-( Vystála jsem si půlhodinovou frontu, a pak mi u přepážky dali další formulář na vyplnění:-/ Pak už to naštěstí šlo docela hladce až na to, že teď zas musím čekat další týden, až mi pošlou CPR number, což je nějaké místní identifikační číslo (něco jako naše rodné číslo), a pak budu čekat další týden, než mi pošlou nějakou žlutou kartičkou, která se zdá být nezbytnou pro život v Dánsku. Pak už mě tu snad konečně začnou brát vážně :-)

Pivní přispěvek

Včera jsme se vydaly na naši první International Night pořádanou místním studentským klubem, která se koná a po celý semestr bude konat každé úterý. Po cestě jsme narazily na velice zajímavý plakát, na němž jsme už z dálky rozpoznaly ladné křivky českého Pilsnera Urquell a u něj v překladu zhruba toto: "Zahraniční (pivo) ve vašem místním regionu. Pijte jedničku! Pijte originál!" Zjištění, že i zde lze koupit české pivečko, nám značně zvedlo náladu, avšak tento večer jsme ještě musely přetrpět na dánské náhražce, rovněž zvané Pilsner, odhodlané najít ten zlatý český pramen hned následujícího dne. Party ve Studenterhusu se rozjížděla velice pozvolna. Měla začít v 19 h, my jsme dorazily ve 21h a kromě barmana jsme tam byly samy, a tak jsme se chopily svých donesených lahváčů a plechovek (jelikož lahváč 0,33 stojí 1,75 DKK + 1 DKK záloha na láhev, zatímco točený půllitr stojí 25 - 40 DKK) a šly jsme si sednout ven na schody a vyhlížet zbloudilé studentské duše, které dorazily až kol 23 h... a tak tu žijem...
Dnes jsme se vydaly na průzkum terénu a výsledek je tak 50 na 50. Originál jsme objevily hned v prvním větším supermarketu za 15 DKK, což vůbec nezní špatně, ale také jsme narazily na Ferdinanda a Sedm kulí, které prodejce vydával za "true Czech beer", tak nevím, kde na to přišel :-/

Prani a party v Brabrandu

Po naprosto vycerpavajicim vyletu do sveta Lega, jsme se rozhodly vyprat si sve svrsky. Pracka se nachazi v temnem sklepe, a tak jsme sebraly vsechnu svou odvahu, danske kacky, pradlo, prasek a vydaly se na pruzkum terenu:-) Na prvni pokus vse klaplo, az na to, ze odstredivka byla tak rychla, ze jsme mely pocit, ze se nam pradlo nekam vcuclo a uz se s nim nesetkame. Na druhy pokus nas pracka obrala o 4 DKK, ale nakonec jsme si vypraly i tmave pradlo, posedely jsme na zahradce, sklidily tamni ovoce (blumy, jablka a hrusky) a posbiraly suche pradlo.
Vecer jsme potom vyrazily do Brabrandu, kde bydli vetsina studentu na kolejich, a teprve tehdy jsme si uvedomily jake mame stesti, ze bydlime v centru blizko skoly. Krome toho, ze je Brabrand pekny kus cesty od skoly, je to take jedno ze dvou ghett v Dansku. No srovnala bych to asi s Privozem. V dobe mistni karikaturove afery s Mohammadem bych tam asi nevkrocila ani s Kevinem Costnerem:-) Ale party byla skvela! S holkama jsme si donesly kazda svou lahvinku vinka, zatimco ostatni pili piva. Ital Matteo skocil se Stepankou doplnit zasoby do nedalekeho supermarketu a privezli dalsi lahve a basu piv (jen 0,33) a dalsi Ital David nam uvaril cely hrnec skvelych testovin! Velmi prijemna akce, az na tu cestu tam a zpet. Italove dalsi den nebyli na kurzu danstiny (asi nemaji Jirikovu skolu alkoholismu:-)) a Stepanka byla nazelenala, ale stalo to za to! Skål! (to je dansky "na zdravi!")

Visit to Legoland

Konečně jsme se dočkaly:-) Jede se do LEGOLANDu! V 10h jsme odstartovaly Tour de Legoland a nezastavily jsme se až do 16:30, kdy nám jel bus zpět. Vyzkoušely jsme si všechny možné i nemožné atrakce a řádily bychom tam ještě teď, kdybychom mohly:-) Začaly jsme v minilandu, kde jsme značně zvyšovaly věkový průměr (viz foto).

Pokračovaly jsme i na drsnější atrakce, při kterých jsem málem přišla o brýle a o žaludek nebo spíš o jeho obsah. Viděly jsme sochu svobody z Lega, Capitol, safari, piráty, hrad no a prostě všechno, co se dá i nedá vyrobit z Lega:-)

Páťulinek

Dnes jsme výjimečně neměli dopolední výuku dánštiny, avšak o nic nepřijdeme, jelikož si to budeme někdy jindy odpoledne nahrazovat. Pátek byl vyhrazen pro celodenní výlet na Hadsen Højskole. Kromě dlouhého a nudného projevu ředitele školy na úvod a přednášky o dánské politice, kterou už jsme naneštěstí jednou absolvovali, to byl velice příjemně strávený den. Dostali jsme „free lunch“, tzn. další přísun bílkovin zdarma, po škole nás prováděl velmi milý a sympatický učitel a nakonec jsme si pochutnali na výborném koláči:-)
Den jsme potom se Sandrou zakončily v klubu Train, kde jsem si na minutku skočila za opuštěný bar, a pak už jsme jen poslouchaly skvělou hudbu! Doporučuji January Jaunt (místní kapelku) a The Elephants...

Kultura a sport v DK

Tak nam program Destination Denmark zdarne pokracuje a bohuzel uz se nam blizi ke konci:-( Nevim, jak u vas, ale tady cas utika strasne rychle:-/
Predevcirem jsme byli v AROSu, coz je mistni galerie, kam, krome spousty zajimavych vytvoru moderniho a soucasneho umeni, jsme se nejvice tesili na sochu 5 m vysokeho chlapce s "pohledem vraha":-) Na fotkach vypadal skutecne desive! Socha byla uzasna a neverili byste, do jakych detailu autor zachazel, zvrasnena kuze na kolenech a na loktech me dostala.

Vecer jsme potom meli BBQ neboli barbecue, takze chudi studenti poprve od sveho prijezdu pozreli maso:-) dokonce i ja! a udelali jsme si zasoby bilkovin an dalsich 14 dnu:-) ale snad to nebude tak vazne, uz mame v mrazaku kure a rybi prsty;-) Taky tam (= v danske hospode) Pieter ( = Belgican - nas zdroj belgiceho Krieku) poprve okusil ceske pivo, to jsou paradoxy:-)

Vcera jsme meli sportovni odpoledne a nasledky mnozi z nas pociti jeste v sobotu, ale tela jsme si protahli perfektne. Vybrala jsem si pilates a lezeni, ale stejne me zaradili do grupy s holkama, ktere chtely pilates a aerobic, a nakonec jsme cvicily fitnessball a thai bo;-) Kocourkov hadra... kazdopadne jsme si to uzily, endorfiny se uvolnily a byly jsme vysmate jak leca.


Dnes jsme byli v Moesgård muzeu, kde maji nejstarsi dochovane lidske telo! Je stare 2300 let a koukalo na nas z vitriny. Tak nevim, co bylo horsi: rozsekany kun ve sklenicich s lihem na protest proti valce ve Vietnamu povazovany za umelecke dilo v AROSu, nebo vyschle cerne lidske telo stare 2300 let...