Včera jsme se se Sandrou odhodlaly objevovat skryté krásy univerzitní menzy a natolik nás očarovala, že jsme tam šly naplnit své žaludky i dnes:-) Narozdíl od našich menz si tady každý u vchodu vezme svůj talíř a nabírá si na něj, na co má zrovna chuť a kolik se toho do něj vejde. Mohlo by se to zdát jako ideální řešení, avšak háček je v tom, že člověk nikdy neví, co ho čeká u pokladny. Ani Dánové nám nebyli schopni vysvětlit, v podstatě to vypadá, že ani oni sami neví, jak výpočet konečné částky, kterou má student za jídlo zaplatit, probíhá. Poprvé jsme se sandrou byly překvapené, že to vše, co jsme si nabraly + výborná houska, která samotná v obchodě stojí min 8 DKK, stálo jen 18 DKK. Avšak druhého dne, kdy jsme měly v podstatě stejnou porci jako předešlého dne, jedna z nás zaplatila 29 a druhá 22 DKK. Tož možná to tu za ten půlrok (Sandra za rok) dostatečně prozkoumáme a přijdeme tomu na kloub, každopádně jsme se výborně najedly, až jsme měly v bříšku pokojíček, že Sandro:-)V úterý mi přišel dopis z County of Aarhus, že se s tímto dopisem a pasem mám dostavit na National Registery, abych vzápětí mohla obdržet povolení k pobytu v Dánsku, a tak jsem se vydala na strastiplnou cestu byrokracií:-( Vystála jsem si půlhodinovou frontu, a pak mi u přepážky dali další formulář na vyplnění:-/ Pak už to naštěstí šlo docela hladce až na to, že teď zas musím čekat další týden, až mi pošlou CPR number, což je nějaké místní identifikační číslo (něco jako naše rodné číslo), a pak budu čekat další týden, než mi pošlou nějakou žlutou kartičkou, která se zdá být nezbytnou pro život v Dánsku. Pak už mě tu snad konečně začnou brát vážně :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat