Od té doby, co jsem se na svět začala dívat vlastníma očima, a ne zprostředkovaně (skrz oči rodičů či učitelů, kteří pro mě byli nedosažitelným a neomylným vzorem), se mi hlavou honí strašná spousta myšlenek, které vyvolávají myšlenky další a vzniká tak nekonečná spirála, která se mi točí v hlavě stejně jako se kdysi svět točil v hlavě Galileově:) Ty myšlenky jsou povětšinou zajímavé a troufám si říct, že často vedou k rozvoji mé mladičké osobnosti, protože to, co se děje uvnitř, vám nikdo nikdy nevezme, nemusíte se přidat na ničí stranu nebo se před nikým obhajovat.. jste tam uvnitř jen sami se sebou a řešíte si svoje VĚCI. Snažíte se najít odpovědi na mnoho otázek, které vám vždycky vrtaly hlavou...
Vždy když učiním nějaké důležité rozhodnutí, ještě několik dní poté v duchu přemítám, zda to bylo správně a co by se stalo kdyby... nakonec však postupem času dospěju k tomu, že to pro mě bylo nejlepší možné rozhodnutí. Někdy mi dokonce připadá, že jsem se vlastně nerozhodla já, ale bylo za mě správně rozhodnuto. Všechno totiž do sebe zapadá jako nějaká skládačka. Jako by nade mnou bděl strážný anděl, skládal si puzzle mého života a vedl mé kroky tak, abych poznala štěstí a lásku, ale také smutek a nesnáze, které však mají za cíl mě obrnit proti případným dalším neštěstím a tak vlastně připravit do dalšího dospělého života.
Na celé toto filozofování mě přivedla rozmluva, dá-li se v případě ICQ vůbec o rozmluvě hovořit, s mým velmi dobrým kamarádem, který mi v reakci na to, že věřím ve svou šťastnou hvězdu a v to, že ji má každý, napsal: "Třeba ji má každý, jen záleží v jakém stádiu rozkladu je. Pokud svítí je to OK (stále probíhá termonukleární reakce). Pokud nesvítí, zbývá jen černá díra s nekonečnou hustotou....."
Jeho teorie mě vede k dalším úvahám o lidském vesmíru, které je však zbytečné tady dále rozebírat... třeba zas někdy jindy, až budu mít slabší filozofickou chvilku:-P
Na závěr bych chtěla každému popřát, aby v té jeho šťastné hvězdě termonukleární reakce probíhala neustále a její světlo nikdy nezhaslo:)
Už je to tady! Po menším zaškobrtnutí v základní části extraligy se Vítkovice musely prokousat do play off přes tygry z Liberce, ale naštěstí to zvládly na jedničku s hvězdičkou :) Po třech vítězných zápasech modrobílých rytířů, jednoho z nich jsem se dokonce zúčastnila osobně, nebylo o čem mluvit a Vítkovice byly v paly off. Potom se ještě chvíli čekalo na to, s kým se nakonec setkají ve čtvrtfinále, a po vítězství Plzně bylo jasné, že na nás připadne pražská Sparta :(
Po tom, co hoši předvedli v předkole play off (sice vítězná, ale mizerná hra), jsem byla mile překvapena skvělou hrou a parádním vítězstvím na ledě soupeře - 1:5. Sparta neměla moc času svůj debakl rozdýchat, protože hned další den se hrála odveta. Avšak všem fanoušků, i těm nejoptimističtějším, muselo být jasné, že na první 4 zápasy se Spartou nemůžeme vyhrát, zvláště když to je série, ve které se setkává 1. tým z tabulky s posledním postupujícím. 2. zápas tak skončil 3:2 pro Slavii, stav série byl vyrovnán na 1:1 a jelo se bojovat na domácí led. Doma je doma :) to se potvrdilo i v následujících dvou domácích zápasech, které Vítkovice dovedly k vítěznému konci 2:1 a 7:2, a udělily tak Slavii lekci. Stav série- 1:3 pro modrobílé. Jelo se opět bojovat do Prahy. Ačkoli jsme to měli dobře našlápnuté, Slavie dokázala zvítězit a matchball odvrátit. Rozsudek zní 5:3 pro Slávisty a snížení série na 2:3 - jede se bojovat na domácí pole!
