Opět se ukázalo, že není všem svatbám konec a Chosé s Lenkou se přihlásili o slovo, a to konkrétně o jedno společné „ano“ :) Chosého znám od Silvestra 2002, který jsme strávili s celou partou vodních skautů a jejich drahých poloviček na chatě na Morávce v Beskydech. I když teď si uvědomuji, že úplně poprvé jsem ho potkala o 2 roky dříve na koncertě Mňágy a Žďorp v DK na náměstí SNP, a všechny holky na tom vysokém blonďákovi mohly oči nechat. Dodnes si pamatuji, že měl na hlavě černý baret nebo nějakou jinou zvláštní čepici :) Ale ty doby už jsou dávno pryč. Chosé už za tu dobu zvládl vystudovat stavárnu v Praze, počít dítě a dnes i vstoupit do svazku manželského:)
Volba hory Říp je poněkud netradiční a někomu by se mohla zdát vlastenecká, avšak hlavní motivací byla spíše praktičnost, tj. blízkost Roudnice nad Labem, rodného města nevěsty a místa konání svatební hostiny. Ostravaci se do dalekých Čech vydali již o den dřív z čistě nezištných skautských důvodů, tedy přiložení rukou k dílu při přípravě klubovny, stavění hangáru a rozkládání lavic a stolů, sami ani netušili, že už den před samotnou akcí budou moci narazit sud a zapíjet s ženichem svobodu. Nevěsta se holdování alkoholu zdržela, neb pod srdcem nosí děťátko.
11.6. znělo jako rozumné datum na svatbu pod širým nebem, avšak počasí si s námi pěkně pohrálo. Pětiminutové deště a desetiminutovky parného slunce se střídali jako na běžícím pásu. Ale to nám nemohlo zabránit v tom, abychom uspokojili své mlsné jazýčky, hladové žaludky a tvrdá játra :-P A jelikož byly jídla plné stoly a vůbec to neubývalo, tak jsme místy i lehce sportovali, abychom to utřepali a vešlo se toho do nás dvakrát tolik :)
Další den ráno se snídaly steaky, abychom pozvolna přešli na běžné stravování a nedostali z toho nějaký gastronomický šok :) Po precizním uklizení klubovny, sbalení hangáru i lavic jsme naskákali do dodávky a vydali se na malý výlet do Libochovic na zámek, kde nás učaroval páv albín :) potom se pokračovalo do Neratovic vrátit lavice a stoly a pak do Prahy. Tam ti otrlejší pokračovali v dopíjení a dojídání svatby a ostatní se rozprchli do svých domovů..
Opět se ukázalo, že není všem svatbám konec a Chosé s Lenkou se přihlásili o slovo, a to konkrétně o jedno společné „ano“ :) Chosého znám od Silvestra 2002, který jsme strávili s celou partou vodních skautů a jejich drahých poloviček na chatě na Morávce v Beskydech. I když teď si uvědomuji, že úplně poprvé jsem ho potkala o 2 roky dříve na koncertě Mňágy a Žďorp v DK na náměstí SNP, a všechny holky na tom vysokém blonďákovi mohly oči nechat. Dodnes si pamatuji, že měl na hlavě černý baret nebo nějakou jinou zvláštní čepici :) Ale ty doby už jsou dávno pryč. Chosé už za tu dobu zvládl vystudovat stavárnu v Praze, počít dítě a dnes i vstoupit do svazku manželského:)
Volba hory Říp je poněkud netradiční a někomu by se mohla zdát vlastenecká, avšak hlavní motivací byla spíše praktičnost, tj. blízkost Roudnice nad Labem, rodného města nevěsty a místa konání svatební hostiny. Ostravaci se do dalekých Čech vydali již o den dřív z čistě nezištných skautských důvodů, tedy přiložení rukou k dílu při přípravě klubovny, stavění hangáru a rozkládání lavic a stolů, sami ani netušili, že už den před samotnou akcí budou moci narazit sud a zapíjet s ženichem svobodu. Nevěsta se holdování alkoholu zdržela, neb pod srdcem nosí děťátko.
11.6. znělo jako rozumné datum na svatbu pod širým nebem, avšak počasí si s námi pěkně pohrálo. Pětiminutové deště a desetiminutovky parného slunce se střídali jako na běžícím pásu. Ale to nám nemohlo zabránit v tom, abychom uspokojili své mlsné jazýčky, hladové žaludky a tvrdá játra :-P A jelikož byly jídla plné stoly a vůbec to neubývalo, tak jsme místy i lehce sportovali, abychom to utřepali a vešlo se toho do nás dvakrát tolik :)
Další den ráno se snídaly steaky, abychom pozvolna přešli na běžné stravování a nedostali z toho nějaký gastronomický šok :) Po precizním uklizení klubovny, sbalení hangáru i lavic jsme naskákali do dodávky a vydali se na malý výlet do Libochovic na zámek, kde nás učaroval páv albín :) potom se pokračovalo do Neratovic vrátit lavice a stoly a pak do Prahy. Tam ti otrlejší pokračovali v dopíjení a dojídání svatby a ostatní se rozprchli do svých domovů..
