Jednoho krásného dne se Bája rozhodla, že by bylo na čase prozkoumat také jiný hradní terén než jen ten helfštýnský, kde už známe nazpaměť každý kámen a travičku. A tak navázala kontakt s kastelánem a zorganizovala pro nadšence netradiční víkendovku na hradě Hukvaldy, což nám ostravakum přišlo vhod a o naši účasti nebylo pochyb:) 
Před oborou nás uvítala helfštýnská zvěř v podobě Báji, Rajči a Peti a v oboře nám pokyvovala zvěř hukvaldská v podobě daňků. S plně naloženými batohy jsme se po asfaltce jali stoupat a postupně míjeli Lišku Bystroušku s ošahaným čumákem a ocáskem a kořenové umění hukvaldských buků. Těsně před branami hradu se před námi rozprostřelo nádherné panorama okolních kopců hrajících všemi odstíny zelené. Těsně za branami nás uvítal pan kastelán. Do sklepů pod hradní mottou jsme složili zavazadla a značně odlehčeni jsme se vydali očichat a označkovat teritorium :)
Nejprve přišel na řadu nově zrekonstruovaný a turistům zpřístupněný ochoz motty (rozuměj devítiboké věže), odkud byl nádherný výhlet do okolí v okruhu 360°. Víc jsme toho v onu chvíli nestihli, neboť jsme byli náhle odvoláni brněnskou smečkou, která se pomalu začala houfovat před bránou obory. Byli jsme nuceni sestup urychlit, a tak přišel na řadu průzkum zkratky čili prudké lesní cestičky.
Všechno dobře dopadlo a nakonec došlo i na setkání s minivýpravou z Brodku, a tak jsme se mohli v plném počtu (10 + 2 psi) vydat vzhůru k nebesů - na Hukvaldy. Tentokrát jsme odvážně zvolili kratší zato horší cestu. Pravda, byli jsme na hradě rychleji, zato zpocení jak dveře od chlíva.
Pan kastelán na nás již čekal ready for briefing :) Po krátkém uvítání a uvedení do obrazu, jak se věci na Hukvaldech mají, jsme se i přes protesty některých hladových žaludků vydali na obhlídku hradu, jelikož, jak jsme zjistili, hradní motta s ochozem tvoří jen malinkatou část 3. největšího hradu v ČR. Průzkum hradu a obdivování nádherných výhledů spojené s focením se lehce protáhli a pomalu se začalo stmívat. Žaludky už o sobě dávaly vědět nesmířlivým tónem, ale měly smůlu, jelikož se nejdříve muselo jít do lesa na dřevo. Bez dřeva totiž nejsou špekáčky. Už po tmě se nám po dlouhém sanžení podařilo zapálit mokré dřevo a uspokojit prázdné žaludky. Potom se dodržoval pitný režim až do půlnoci. A pak už byl čas jít spát na hradní baštu, ať jsme na sobotní práci fit.
V sobotu bylo střídavě oblačno a hřmělo z celého okolí, ale bouřka nás naštěstí minula, i když hrozivě kolem Hukvald celý den kroužila. Kluci postavili nádhernou kamennou zídku se dvěma schody vedoucími k orientační tabuli a děvčata zametla hradní dlažbu, vyčistila rygoly, vyplela kamenný most (+ 1 dobrovolně navíc) a shrabala listí na příjezdové cestě k hradu. Po práci byly koláče v podobě oběda v Hukvaldském dvoře, zmrzliny a hukvaldského frgálu. Následovalo odhalení další kešky Helfštýňáky (že by od teď už i Hukvalďáky?), rozloučení s Brodkovskými a přivítání s Monikou, od které jsme se kromě sexuálních praktik některých zvířat konečně dozvěděli o stálých obyvatelích hradu (teď nemyslím kastelána). Parádní víkend jsme opět zakončili táborákem a uložením se ke spánku na baště.
Ráno byla mlha, že by se dala krájet, a tak nezbývalo než si sbalit své saky paky a vydat se do svých domovů. Někteří to ještě vzali přes olomouckou ZOO, ale nakonec každý skončil v tom svém pelíšku, ať už v Brodku, v Brně, v Havířově nebo v Ostravě :)
