Malé stěhování národů

Tak na má slova nakonec došlo a dočkali jsme se našeho malého stěhování národů. Po neustálých odkladech už se to zdálo být nereálné, ale světe div se ono se to opravdu událo:) Nakonec sice bez přispění velkorysého a vypracovaného švagra, avšak s přispěním neméně velkorysého a značně méně vypracovaného Jodise:)
Dokud jsme nezačli balit, žila jsem v přesvědčení, že nemáme moc krámů a že za hodinku se nebudeme mít o čem bavit. Ale opak byl pravdou, a to mě teď všichni straší, že při příštím stěhování toho bude minimálně třikrát tolik:( Krabice a prádlové koše se naplnily během hodinky a pak už zbývaly jen igelitky, hodně igelitek.. Když už byla postel rozložená, matrace stočená a věci nabalené, začali jsme vše snášet ze 4.patra hezky po schodech dolů. Dolů to jakš takš šlo a nahoru se bez věcí šlo o to lehčeji, i když já nemám moc co říkat, protože nejtěžší věci odnosili kluci. Ale poslední nakládku jsem měla taky slušnou, neboť už se nikomu pro ty dvě poslední tašky nechtělo jít zase nahoru, takže jsem pobrala 2 tašky s botama - pravé zápěstí, tašku oblečení - pravá ruka, moje srolované obrázky - pod pravou paží, dlouhou kabici od Jirkovy šavle - pod levou paží a jako třešničku na dortu náš vadnoucí fíkus - levá ruka. Vánoční stromeček hadra, už mi chyběla jen hvězdička na čele:)

Nakonec se autem z Poruby jelo nadvakrát (postel a matrace + gauč) a z Proskovic jednou (lednice a stůl), ale je nutno dodat, že autíčko nebyla žádná stěhovací dodávka. Vykládka proběhla velmi hladce, což je výhoda bydlení v přízemí. Když jsme konečně za sebou zavřeli dveře od nového bytu, otřeli si pot s čela a s úlevou si oddychli, zjistili jsme, že si vlastně nemáme na co sednout ani lehnout nebo z čeho se napít a proč to tady vlastně vypadá jako po atomovém výbuchu? A tak začalo vše nanovo.
Dali jsme si s Jirkou každý svůj cíl. Jirka si slíbil, že složí postel a pak do ní padne za vlast, jelikož předešlého večera ponocoval na Stodolní a 4h spánku se někde musely promítnout. Já jsem si zase řekla, že vytřu obrovskou šatníkovou skříň a vyskládám do ní oblečení, ať není skrčené. Byl to nelítostný boj, překonávali jsme sami sebe i našeptávání podvědomí, že zítra je taky den. Každý vytřený šuplík byl pro mě poslední a zbytek stačí zítra, ale Margotka mi dodala sil a nakonec jsme byli oba spokojení, bo jsme úkol splnili:)
Díky tomu jsme se ráno vzbudili vyspaní do růžova a nemuseli jsme zmateně pobíhat po bytě a hledat ponožky nebo kartáček na zuby. Ovšem nevím, kde soudruzi z NDR udělali chybu, když jsem na snídani jedla müsli s mlékem vařečkou z hrnku a vodu na čaj jsem si mohla uvařit leda tak v papiňáku. Vánoční nákup nás teprve čeká, ale už je na čase, když máme tak hezký vánoční stromeček..

Mazury potřetí a naposledy?!

Sotva mi skončila zkušební doba v mé první práci, už jsem balila bagáž na svou první placenou dovolenou :) Bohužel bez Jirky, kterému zrovna začal školní rok, a přes to prostě ve školství nejede vlak. Ale na dovolenkovou společnost si nemůžu stěžovat. Bylo zajímavé sledovat ten posun: když jsem jela s děckama na Mazury poprvé, byli jsme vlastně všichni studenti a začátek září nám na týden na jachtě naprosto vyhovoval, akorát před začátkem semestru. Tentokrát už byla celá posádka plátci daní z příjmu a škudlila si každý den z dovolené, abychom společně v září mohli vyrazit na rajz :)

Naštěstí všechno klaplo jak mělo a v pátek po práci jsme se mohli srazit u Tesca, nakoupit jídlo a PITÍ na týden pro sedmičlennou posádku a společně vyrazit na sever směr Piasky. Noc jsme již tradičně strávili v polských lesích na divoko a ráno jsme potom pokračovali do přístavu, kde už na nás čekala (v danou chvíli ještě milovaná) jachtička.

Původně jsme měli zarezervovanou loď VIKING, ale nakonec jsme z důvodu lépe společensky nakloněnému uspořádání kajuty vykšeftovali loď VANDAL. Nevím, jestli ke zlomu v našem jachtění došlo z důvodu těchto "nekalých obchodů", nebo to bylo kvůli zapomenutí obětování Neptunovi, každopádně naše trápení s ploutví, které následovalo, nám dosti zkazilo celkový dojem z plavby.

Počasí bylo nádherné, sice trošku chladné, ale co bychom v září nechtěli. Slunečno a bezvětří jsme zaháněli demižónem "kvalitního" vína nebo skoky do vody a větrno jsme si užívali naplno až do chvíle, kdy se nám urvala ploutev. Situace byla vážná, nikoli však zoufalá. Napoprvé jsme z toho byli dost vyjukaní a ty rány do kýlu, když si vlny pohrávají s uvolněnou ploutví, bych vám nepřála zažít. Loď se stala neovladatelnou a stočili jsme to do nejbližššího rákosu. Pod loď byli vyslání nejotužilejší z otužilých a po nemalých peripetiích se Chroustovi podařilo ploutev jakš takš zasunout pod loď, aby tam nebemblala a abychom byli alespoň schopní někam nouzově dojet na motor.

VIKINGovi jsme se tudíž nevyhnuli a byl nám nabídnut jako náhradní loď. Nabídku jsme přijali, ježto jsme neměli na výběr. Už tak jsme jízdou na motor a čekáním na servismana ztratili minimálně den. A tak jsme s Vikingem dopluli až do Węgorzewa, kde jsme si smlsli na nejlepších polských zapiekankach, doplnili proviant a okoštovali polský chmelový mok Żywiec. Tím ovšem den neskončil. S chutí nemající obdoby jsme se pustili do hraní Activit a pití Żubrówki. Tímto se Neptun konečně dočkal oběti, hned dvojnásobné :)

Další den, kocovina nekocovina, jsme se vydali na pěší túru směr zdymadlo pro ponorky z 2.sv. Po cestě zpět jsme opět nemohli vynechat zastávku ve Węgorzewu s již povinnou ochutnávkou zapiekanek, ke které si přidaly i úžasné gofry s výborným ovocem. Večer se opékaly buřty a meditovalo u ohně.
Příštího dne nám počasí přálo a fučelo tak do plachet, že jsme si to všichni naplno užívali a museli vyvažovat loď. Po proplutí kanálem v Giżycku s unikátním otočným mostem poháněným lidskou silou jsme se chtěli vrhnout do zběsilých vln, ovšem chybička se vloudila a další ploutev visela na vlásku a bóchala do kýlu jedna radost - ovšem né ta naše. Tímto pro nás plavba definitivně skončila. Zakotvili jsme v přístavu, kterým celý večer i celou noc hučel neutišitelný vítr a následujícího dne jsme se na motor vydali směr domovský přístav.
Ačkoliv se v jachtařském klubu HAK hájili tím, že se někde rozmotal uzel na laně, který měl sloužit jako zarážka a že jsme ploutev spustili moc, proto vypadla z kladkostroje, řekli jsme si, že HAK never more. Nemluvě o tom, že sparingová Projzova posádka lodi VIRUS dvakrát řešila plachty roztrhané na cimpr campr. O jachty je třeba se starat a ne na nich jen vydělávat a půjčovat je v havarijním stavu! Ale dovolená to byla krásná, sic o den kratší, zato plná nových zážitků, chuťových vjemů a veselí nejen nad zápisky z deniku ostravaka :)