Bez práce nejsou koláče

Ačkoli je náš grant na studium v zahraničí na české poměry dost vysoký, na dánské poměry postačí jen na nejzákladnější výlohy. Celých 70% padne jen na nájem:-( Proto jsme se s Luckou rozhodly nelenit a nějaké penízky si tady přivydělat. Dostaly jsme kontakt od Lucky, která tady byla loni, a jaly se vyjednávat. Bohužel náš kontakt s Jani (naše zprostředkovatelka práce) uvázl na sms, tak máme dost kusé informace o výši platu, práci či zaměstnavateli. Vždy nám smskou přijde nabídka na práci s adresou, většinou den před nástupem. Místa i časy se pokaždé liší. Zní to asi dost pofi (rozuměj pofiderně), přesto jsme to dnes riskly a šly to prubnout. Bohužel se naše pracovní místo nacházelo až v Randers (40 km od Aarhusu), takže jsme vstávaly v 5h ráno, nasedly na bus v 5:40 z Aarhusu a v 7h jsme byly v Randers. Po cestě jsme potkaly Litevčanku Juste, která měla stejný cíl a bohužel i stejně kusé info. Po menším bloudění jsme našly naši zašitou továrničku firmy Compfitt a hurá do práce! Z igelitových pytlíků po 10 a po 8 kusech jsme vybalovaly železné součástky neznámo k čemu a balily je do nových pytlíků po 6 a po 4. Po 8 hodinách vybalování a přebalování člověk uvažuje, kde se stala chyba:-) Každopádně jsme makaly jak utržené z řetězu, jelikož nás šéf lišácky namotivoval, že když stihneme 2,5 palety rychleji než za 8 hod, tak nám těch 8 hod napíše do píchačky a můžeme jít domů:-/ Samozřejmě že jsme to za 8 hod stihly tak akorát a byly jsme rády, že jsme rády:-) Pak už šup na bus a hurá "domů". A večer jdeme svůj první pracovní den zapít do Studenterhusu na International Night. No teda zapít, jak se to veme, dnes asi bez alkoholu.. Lucka to má v horoskopu a Sandra prý bere místní kakao Matildu. Tak uvidíme...