Další týden školy je třeba na konci týdne opět zapít na Friday Baru, a tak jsme s Luckou odpoledne vyrazily na univerzitu hledat ten náš. Bohužel neúspěšně, ale budeme v pátrání i nadále pokračovat a snad do našeho odjezdu budeme alespoň jednou úspěšné:-) Nakonec jsem zakotvila na právnickém Friday Baru se Sandrou. Daly jsme si jedno čepované a už už jsme chtěly odejít, když dorazil náš nový známy Australan Dan, který už tady je druhým rokem. Pozval nás na další pivo, a tak jsme
podřystali o Praze a o Sydney a šli domů připravit se na velkou noční jízdu. Byli jsme totiž pozváni na narozeninovou párty Francouzky Marion a Němky Norah na Skjoldhøjkollegiet v Brabrandu.
Vybavené každá jednou lahvinkou vína jsme mohly s Luckou kol deváté vyrazit. Na místě jsme byly přivítány oslavenkyněmi, avšak na první pohled se zdálo, že tam moc známých není. Přisedly si k nám Polky, které byly velmi nadšené ze setkání s Čechy a hrozně chválily české filmy (hlavně Samotáře), což se moc hezky poslouchalo:-) Nakonec dorazili i naši spolužáci z lekcí dánštiny a zábava byla brzy v plném proudu. Po vínu se jen zaprášilo a stejně tak i po vynikajících narozeninových dortech. Mňam! O půlnoci jsme stáli před rozhodnutím, zda opustit rozjetou akci a chytit poslední autobus do centra, nebo zůstat, dobře se bavit a pak šlapat domů 6 km pěšky. Demokratickým hlasováním zvolila Sandra první možnost a my s
Luckou tu druhou. Naštěstí se nočně-ranní pěší procházka nekonala a řidič nočního autobusu, který bohužel jezdí jen z centra do Brabrandu (kde udělali soudruzi z Aarhuského DP chybu?!), se na Philippovu přímluvu nad námi slitoval a svezl nás na černo zpět:-)
Vybavené každá jednou lahvinkou vína jsme mohly s Luckou kol deváté vyrazit. Na místě jsme byly přivítány oslavenkyněmi, avšak na první pohled se zdálo, že tam moc známých není. Přisedly si k nám Polky, které byly velmi nadšené ze setkání s Čechy a hrozně chválily české filmy (hlavně Samotáře), což se moc hezky poslouchalo:-) Nakonec dorazili i naši spolužáci z lekcí dánštiny a zábava byla brzy v plném proudu. Po vínu se jen zaprášilo a stejně tak i po vynikajících narozeninových dortech. Mňam! O půlnoci jsme stáli před rozhodnutím, zda opustit rozjetou akci a chytit poslední autobus do centra, nebo zůstat, dobře se bavit a pak šlapat domů 6 km pěšky. Demokratickým hlasováním zvolila Sandra první možnost a my s 
Luckou tu druhou. Naštěstí se nočně-ranní pěší procházka nekonala a řidič nočního autobusu, který bohužel jezdí jen z centra do Brabrandu (kde udělali soudruzi z Aarhuského DP chybu?!), se na Philippovu přímluvu nad námi slitoval a svezl nás na černo zpět:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat