Halloween Party

Už se nám blíží konec října a to nejen pro Američany, ale i pro studenty anglistiky v Brně či zahraniční studenty v Aarhusu znamená Halloween Party!!! Úterní International Night podle toho taky vypadala:-) Svícny na stolech, pavučiny, kam se jen podíváte, krvavé drinky a vstup v kostýmech dobrovolný. My jsme si samozřejmě nenechaly ujít šanci nahastrošit se a vystrašit několik Dánů po cestě do Studenterhusu. Nakolik jsme byly "úspěšné" můžete posoudit sami z fotek, jen aby nedošlo k nechtěným omylům ještě dodám, že Sandra byla za upírku neboli Countess Dracula, já za Mrtvou nevěstu Tima Burtona a Lucka za zombici (gratulace k zombie make-upu přijímá Sandra)!

Aarhuský filmový festival

Od 23. do 28. října se v Aarhusu konal 10. ročník festivalu dokumentárních a krátkých filmů, což jsem si samozřejmě nenechala ujít, zvlášť když byl vstup zdarma a filmy byly buď v anglickém znění nebo s anglickými titulky. Kromě série krátkých filmů jsem viděla 2 velice zajímavé dokumenty.
První se jemnoval Enemies of Happiness, dánský dokument z roku 2006, pojednávající o 28 leté afghánské ženě, která v roce 2005 kandidovala ve volbách do parlamentu v Kábulu. Pohled do nitra příprav na volby a jejich průběh v této islámské zemi skutečně stál za to a člověk si pokaždé uvědomí, jaké má štěstí, že žije v zemi, kde demokracie není jen slovo na papíře.
Druhý dokument Jesus Camp byl zajímavý především ve srovnání s předchozím filmem. Odehrává se totiž ve "svobodné" Americe, kde se najdou i taková místa, na kterých jsou 6 leté děti vychovávány v oddané křesťanské bojovníky Boží armády. Při fanatickém vzývání Boha a hysterických záchvatech malých dětí mi běhal mráz po zádech. Přišlo mi až neuvěřitelné kolik podobností lze najít mezi fanatickými křesťany v Americe a muslimy v Afghánistánu.

Nakonec jsem si zašla na vyhodnocení celého festivalu a zkoukla jsem vítězné snímky: dánský animovaný krátký film Dharma Dream Eater (2007), hezká pohádka o tom, jak malá čarodějka zbavuje děti nočních můr, Down the Road (2007), napínavý animovaný horor s otevřeným koncem (vřele doporučuji!), norský hraný To the Moon (2006) a dánský dokument The Monastery (2006), který prý byl letos k vidění i v Karlových Varech.

Rodinná návštěva

Přesně v den 23. narozenin mé nejmilejší sestřenky, která už mimochodem od tohoto data patří mezi řidiče (!), nás do Aarhusu přijeli na 3 dny navštívit Lucčini rodiče spolu se sestrou. Návštěva to byla velice příjemná hned z několika hledisek: 1) Lucka upekla drømmekage. Mňam! 2) Rodiče přivezli česká pivečka a rum (samozřejmě do pečení, snad si nemylíte, že tady zakládáme enklávu českých alkoholiků!). 3) Maminka přivezla domácí plněné ořechové košíčky, které se rozplývaly na jazyku. 4) Byli všichni moc milí a projasnili nám dlouhé dny v Dánsku. Teda věřím, že Lucčiné víc než ty moje, ale to se rozumí samo sebou:-) Jen doufám, že potěšení bylo na obou stranách, i když soudě podle nadšeného povídání a fotek si dovolím tvrdit, že se jim u nás taky moc líbilo, až na ty nachozené kilometry, ale tomu se tady u nás bohužel žádná návštěva nevyhne.

Exkurze do pivovaru CERES

Tak jsme se konečně dočkali a kromě očuchávání zvenku jsme nahlídli i dovnitř pivovaru Ceres, který máme v podstatě pod okny našeho privátu. Studenterhus byl natolik vnímavý k potřebám zahraničních studentů, že zorganizoval exkurzi do pivovaru zdarma! Myslím, že se to velice vydařilo. Shlédli jsme reklamní spot, po kterém se všem sbíhaly sliny na pivo, dozvěděli jsme se, jak se pivo vaří, načuchli jsme pivním aroma a nakonec se všichni dočkali ochutnávky zdarma. Čekala jsem 1 dcl piva a pápá, ale na stole stálo asi 15 malých lahváčů různých chutí a vůní a když jsme je vypili, jako mávnutím kouzelného proutku se otevřel výčep a začalo se čepovat:-) No byla to dobrota! Vypili jsme toho mnoho a někteří od té doby nemohou pivo ani cítit, ale já jsem byla naprosto spokojená a melancholicky jsem si zavzpomínala na naše každoroční červnové exkurze v Ostravaru v rámci slavností...

Zbytek Aarhusu s Ostravaky

Po příjezdu z našeho slavného výletu na sever Dánska jsme si nedopřáli ani den odpočinku a opět jsme vyrazili objevovat krásy Aarhusu a jeho okolí. Teda jak kdo objevoval, protože já už mám Aarhus víceméně zkouknutý, přece jen už tady jsem čtvrt roku, ale třeba Zenovy zahrady pro mě byly také novinkou.

Návštěva Japonských zahrad (oázy klidu, míru a budhismu) v Trige, které je vzdálené 11 km od Aarhusu, se téměř proměnila v noční můru. Chtěli jsme totiž ušetřit za autobus a zároveň udělat něco pro svá zchátralá těla, a tak jsme přijali nabídku kol od Daniela. To jsme ale netušili, že se vrháme do jámy lvové. Člověk by si řekl, že 22 km na kole není žádný závratný výkon, ale zkuste jet s kopce do kopce 22 km v docela kvalitní zimě na dost nekvalitních kolech:-( Johnovo kolo nebrzdilo a nepřehazovalo, jediná brzda, která na něm byla, bylo dynamo propojené se zrezivělým světlem bez žárovky. Moje kolo přehazovalo jen na 1 a 3, Daniel mě varoval, ať v žádném případě nepřehazuju na 2, ale když jsem se ho zeptala, jak mám přehodit z 1 na 3, aniž bych přejela přes 2, tak nevěděl:-) Blanka z nás asi měla nejlepší kolo, ale ani to nezůstalo poznamenané zubem času, takže se jí v půlce kopce začalo hýbat sedátko na všechny strany. Jo a to nemluvím o tom, že jsme všichni měli vyfouklé duše! Prostě žůžo dobrodrůžo. Každopádně jsme přežili a Zenovky jsme si užili:-)

Jako částečnou omluvu nás potom Daniel pozval na čaj a sušenky a v sobotu dokonce na večeři u něj na kolejích. Uvařil nám špagety na dva způsoby, k tomu byly dva druhy zeleninových salátů plus ovocný salát a nakonec jako dezert sladký brokolicovo-bramborový koláč s modrým sýrem. No zajímavá kombinace chutí! Blance z toho běhal mráz po zádech a Lucka se oblizovala:-) Všechno jsme zalili červeným vínem a udělali tak společně příjemnou tečku za Blančiným a Johnovým pobytem v království dánském!

Vores tur til nord

Jeg tilbragte min efterår ferie med mine 4 venner fra Tjekkiet. 2 af dem kom at besøge mig i Danmark og 2 af dem studerer i Århus ligesom mig. I mandags vi tog med toget til Aalborg der ligge 111 km fra Århus. I Aalborg vi så det gamle centrum med Rådhuset, kirken, havnen, Lindholm Høje gravpladsen og ø Egholm. Vi boede på kollegiet hvor en af vores venner fra Tjekkiet, Lukáš, bor der studerer økonomi i Aalborg. Det var et lille værelse men rigtig billigt og med sauna. I aftes vi drak vin, sang og spillede guitar. Det var rigtig hyggeligt.

Bagefter forsatte vi vores tur op mod nordisk toppen af Danmark til Skagen og Grenen, hvornår to have, Østersøen og Nordsøen, møder hinanden. På kysten var 360 arter fugle. Vi var lykkelig fordi vejret var smukt.

Den sidste dag vi gik til Lønstrup, hvornår er Mårup Kirke, sandklitter og et fyr. Der var de hårde vinde men solen skinnede, så vi har mange dejlige billeder:-)

Průzkum Aarhuského terénu s Ostravaky

Hned dalšího dne jsme nelenili a vydali se na průzkum Aarhuského terénu. Počasí nám přálo, takže nám nic nebránilo v tom, abychom zmapovali místní botanickou zahradu, včetně skleníků s exotickými motýly, maličkými ptáčky a papouškem, který pípá jako mobilní telefon a tím si střílí z návštěvníků skleníků, kteří zmateně šátrají po kapsách a hledají své mobily:-)

Po výborném obědě (domácí pizza z jogurtového těsta) jsme nasedli na místní Bycykely a vydali se na severní pláž Den Permanente. Honzovi i Blance se tam moc líbilo a divili se, že tam netrávím každý den, ale ono taky není každý den posvícení ;-) I když to nebylo na koupání, alespoň jsme smočili nožky, ale bylo to o omrzliny! Po příjmené procházce po pobřeží jsme opět nasedli na pekelné stroje za 20 DKK, které řinčí jako by se měly každou chvíli rozpadnout, a po povrchní prohlídce přístavu jsme profrčeli centrem kolem katedrály a divadla.

Ačkoli jsme toho měli za celý den dost, Honza s Blankou navíc předešlého den prochodili Kodaň křížem krážem, zavítali jsme ještě těsně před setměním do Den Gamle By (Starého Města). Doma jsme si uvařili večeři, upekli buchtu na cestu na sever a já jsem si vyžehlila horu prádla, která tam na mě čekala. Pak už jsme opravdu byli rádi, že jsme rádi, a den jsme zalili červeným svařáčkem.

Přijela Blanka a John:-)

Po dlouhých online debatách, který dopravní prostředek do Aarhusu je nejlevnější, kolik si přivézt peněz, co si sbalit, co mi přivézt, jak dlouho zůstat a kdy vlastně přijet, jsem se konečně dočkala a v 18:15 se setkala s Blankou a Honzou na Aarhuském vlakovém nádraží:-) Přijeli vlakem plným fotbalových fanoušků, kteří se přijeli do Aarhu podívat, jak jim Španělé nasází do brány 3 góly...

Bohužel naše setkání bylo příliš krátké, akorát jsem je dovedla k nám na privát a už jsme s Luckou běžely na muzikál Jesus Christ Superstar v Musikhusetu, který začínal ve 20h, ale však tady přijeli na celý týden, tak si jich ještě užiju víc než dost;-) Muzikál byl moc krásný, poměrně moderní dánské pojetí, ale obě jsme odcházely s nezapomenutelným hudebním zážitkem:-)

Kultur Nat

Kultur nat neboli Kulturní noc, která se odehrává ve všech větších dánských městech by se dala přirovnat k evropské muzejní noci. Ovšem na rozdíl od brněnské muzejní noci je tady třeba nejdříve zaplatit 60 DKK a až potom jsou vám dveře různých muzejí, divadel, koncertních sálů a klubů otevřeny dokořán od 10h do 2h do rána. Letos tento večer kulturní osvěty padl na 12. října a my už jsme se nemohly dočkat, až nahlédneme do nitra Aarhuského divadla, které je zevnitř ještě krásnější než zvenku.

Abychom nemuseli platit vstupné, rozhodly jsme se zúčastnit akce nazvané Talking Link pořádané Studenterhusem, za kterou všichni její účastníci získali všechny vstupy zdarma + sendvič a pivo:-). Ovšem to jsme ještě zdaleka netušili, do čeho jdeme. Měli jsme za úkol vymyslet 5 nejkrásnějích slov ve svém rodném jazyce a chodit 2 hod po ulicích Aarhusu a navazovat dialog s místními obyvateli na toto téma. Možná se to nezdá jako příliš těžký úkol, ale to neznáte Dány:-/ Nejen že byla hrozná zima, ale sponzorem akce byly nějaké noviny, takže jsme vyfasovali poměrně těžkou tašku na jedno rameno plnou novin + 5 výtisků do ruky (a byly to pořádné plachty se všema možnýma přílohama, takže si troufám říct, že jedny měly 0,5 kg) a Dánové se nám vyhýbali, koukali do země, telefonovali nebo někam spěchali a jen jsme ze všech stran slyšeli odmítavé: "Nej, tak!":-( Nakonec se nám podařilo prolomit ledy, noviny jsme odložili stranou, protože jsme zjistili, že to byl jeden z hlavních důvodů, proč s náma nikdo nechtěl mluvit, a někteří Dánové byli vskutku milí! Z mých 5 slov se většině nejvíc líbil život, prý kvůli funny sound na začátku slova:-) Potkala jsem nějakou paní, která měla babičku Češku, nebo kluka, který v reakci na slovo národ na mě bafl "národní divadlo", že prý studoval půl roku v Praze:-) Tak mě to v té zimě aspoň trošku zahřálo u srdce a v 18h jsme konečně měli padla a šlo se na sendvič a pak už hurá do nitra kulturní noci.

Za večer jsme obešli noční katedrálu, Muzeum okupace, Ženské muzeum i s koncertem, sborovým zpěvem a módní přehlídkou, pouliční divadlo, podzemní chodby jednoho kostela a vše jsme zakončili v nádherném Aarhuském divadle.

Učit se, učit se, učit se!

Asi jste si všimli, že jsem se teď na trošku delší dobu odmlčela, ale doufám, že jsem tím neztratila své věrné čtenáře;-) a pokusím se to co nejdříve dohnat. Mé blogové mlčení vyplynulo z různých vnějších vlivů, především spousta čtení do školy, příprava prezentace, práce, příjezd Blanky a Johna do Aarhusu či 4 denní výlet na sever Dánska. Prosím všechny, kdo se domnívají, že se tady potácíme od párty k párty, aby si uvědomili svou mýlku a dále již tyto fámy nešířili:-) Přece vám tady nebudu psát, co jsem se nového dočetla ve skriptech a co jsme řešili na seminářích, i když občas jsou to docela zajímavé věci... no možná časem přejdu na intelektuálnější blogování a třeba vám něco povím o "forked animals" či o tom, že když něco hledáte, tak to zřídka kdy najdete, nebo to najdete a ani si nevšimnete, že už jste to našli a stále se honíte za něčím, co vlastně není a i cesta může být cíl... to je takové hodně stručné shrnutí mých seminářů:-)

No přikládám pár fotek, jak u nás byla Štěpánka na návštěvě a jak jsme pilně studovaly!

A zase je tady Friday Bar

Ani jsme nemrkli a už je tady poslední pracovní den týdne, což v Dánsku znamená "Jdeme na pivo (přímo na univerzitní půdě)!" Tentokrát Daniel svolal exchange studenty na Friday bar informatiky, ovšem jak všichni dobře víme, Italové jsou do větru a není na ně spoleh, a tak se stalo, že plán, který počítal s Alesandrem, neklapl:-( Proto Daniel vymyslel alternativu on the spot a vzali jsme útokem Fredagsbar botaniků. A jak se ukázalo byla to víc než dobrá volba. Botanici slavili narozeniny svého maskota, což je želvička s vrtulkou v krunýři jménem Pelle. Prváci měli za úkol upéct jí k narozenimá dort a soutěžilo se, čí dort je ten nej. Nakonec se dorty naporcovaly a naše chuťové buňky měly hody, což byla nejlepší část Fredagsbaru, pokud nepočítám, že jsem byla 2x pozvaná na pivo:-)

Jelikož se z pátku vyklubal nádherný sluncem rozjasněný podzimní den, vydala jsem se vybavená foťákem do botanické zahrady, kterou máme doslova co by kamenem dohodil, a do kampusu a fotila jsem jako zběsilá. Po cestě z Fredagsbaru, když už se stmívalo, jsem se pokusila o rádoby umělecké fotky, a pak už jsem upalovala domů, ať stihnu Marininu narozeninovou párty na Brabrandu.

Marina, Lucčina spolužačka ze srpnových kurzů dánštiny, je Španělka, a tak nemohla chybět sangria a calimocho, tím myslím litry a litry sangrie a calimocha:-) a taky se narozeniny neobejdou bez dortu, takže jsem ten den okusila celkem asi 5 druhů dortů, počítám-li Pelle. Jistě si dovedete představit, jak tady kynu:-( Asi našim řeknu, ať rovnou nechají rozšířit vchod do baráku, když teď dělají tu fasádu:-)

Melania's dinner

Čas tady hrozně letí, ani jsme se pořádně nestihly rozkoukat a už je za náma první měsíc školy:-( Ale nesmím si pořád stěžovat na čas a ohlížet se za minulostí či koukat do budoucna, ale žít přítomností!
Dnes jsme byly pozvány na večeři k Italce Melanii. Každý týden u ní jeden spolubydlící z kolejí uvaří večeři pro ostatních 7. Tentokrát byla na řadě ona a přizvala i nás a svou kamarádku Kiku. Kromě 6 Dánů s Melanií bydlí i Australan Daniel. Chudák Melania nevěděla, jak uvařit pro 10 hladových krků, ale zvládla to na výbornou! Ke stolu jsme zasedli přesně v sedm hodin a pochutnávali si jak jinak než na italských těstovinách:-) Melania je připravila na dva způsoby (se sýrovou a s kečupovou omáčkou) a ještě jsme se rozmazlovali skvělými jednohubkami s česnekem a rajčátky a výborným zapečeným chlebem se sýrem a vajíčkem! Mňam! Bohužel se nám z toho jídla tak zatajil dech, že jsme zapomněli fotit, ale tím líp pro vás, aspoň vám neukápne slina do klávesnice;-)
Po večeři jsme společnými silami (tedy i mužskými!) umyli a uklidili všechny hrnce, pánve, talíře, sklenice... a přesunuli se k Danovi na pokoj, kde se rozjela dikuze o všem možném, ale mimo jiné o českém, italském a australském národu, jeho charakteristikách a o český zvycích. Italky se bránily, že ne všichni Italové jsou hluční, bouřliví a živí, Australané jsou prý neustále "relaxed" a "take it easy" a necítí žádné pouto k rodné zemi, jelikož to v podstatě není jejich země;-) a my Češi jsme se prezentovali jako hrdý národ s pevnými vazbami k rodnému městu:-) a Dan se nestačil divit. Já povídala o Ostravě a Lucka o Jičíně, Italky šly spát a Dan nám pozorně naslouchal. Pak jsme se dostali k Vánocům a Dan nedokázal pochopit, že se u nás peče třeba i 15 druhů cukroví v jedné domácnosti kvůli jednomu večeru, ale jelikož zbožňuje sladké, říkal, že by si hrozně moc přál strávit Vánoce v České republice :-) Nakonec jsme zakreslily svá rodná města na Danovu mapu Evropy, kterou si v pokoji vyvěsil, fásly jsme hopsací balón a šly v 1h domů.