Melania's dinner

Čas tady hrozně letí, ani jsme se pořádně nestihly rozkoukat a už je za náma první měsíc školy:-( Ale nesmím si pořád stěžovat na čas a ohlížet se za minulostí či koukat do budoucna, ale žít přítomností!
Dnes jsme byly pozvány na večeři k Italce Melanii. Každý týden u ní jeden spolubydlící z kolejí uvaří večeři pro ostatních 7. Tentokrát byla na řadě ona a přizvala i nás a svou kamarádku Kiku. Kromě 6 Dánů s Melanií bydlí i Australan Daniel. Chudák Melania nevěděla, jak uvařit pro 10 hladových krků, ale zvládla to na výbornou! Ke stolu jsme zasedli přesně v sedm hodin a pochutnávali si jak jinak než na italských těstovinách:-) Melania je připravila na dva způsoby (se sýrovou a s kečupovou omáčkou) a ještě jsme se rozmazlovali skvělými jednohubkami s česnekem a rajčátky a výborným zapečeným chlebem se sýrem a vajíčkem! Mňam! Bohužel se nám z toho jídla tak zatajil dech, že jsme zapomněli fotit, ale tím líp pro vás, aspoň vám neukápne slina do klávesnice;-)
Po večeři jsme společnými silami (tedy i mužskými!) umyli a uklidili všechny hrnce, pánve, talíře, sklenice... a přesunuli se k Danovi na pokoj, kde se rozjela dikuze o všem možném, ale mimo jiné o českém, italském a australském národu, jeho charakteristikách a o český zvycích. Italky se bránily, že ne všichni Italové jsou hluční, bouřliví a živí, Australané jsou prý neustále "relaxed" a "take it easy" a necítí žádné pouto k rodné zemi, jelikož to v podstatě není jejich země;-) a my Češi jsme se prezentovali jako hrdý národ s pevnými vazbami k rodnému městu:-) a Dan se nestačil divit. Já povídala o Ostravě a Lucka o Jičíně, Italky šly spát a Dan nám pozorně naslouchal. Pak jsme se dostali k Vánocům a Dan nedokázal pochopit, že se u nás peče třeba i 15 druhů cukroví v jedné domácnosti kvůli jednomu večeru, ale jelikož zbožňuje sladké, říkal, že by si hrozně moc přál strávit Vánoce v České republice :-) Nakonec jsme zakreslily svá rodná města na Danovu mapu Evropy, kterou si v pokoji vyvěsil, fásly jsme hopsací balón a šly v 1h domů.