A je vymalováno :)

Další neuvěřitelná věc se stala skutečností - máme komplet vymalováno! Co teď budeme dělat po večerech, o svátcích a o víkendech opravdu netuším.. asi si dáme nohy na stůl, nebo raději z postele vůbec nevylezeme :)

První pokoj byl vymalovaný poměrně rychle, jelikož jsme ho chtěli mít hotový, dříve než se nastěhujeme, ať máme alespoň nějakou obyvatelnou "základnu". To se povedlo a po zasádrování všech děr (a že to nebyly jen tak obyčejné dírky!) a po poctivé přípravě v Hornbachu jsme mohli s chutí začít malovat. Přiznávam, že největší díl otrocké práce zvládl Jirka sám, jelikož když jsem o půl sedmé dorazila z práce, už jsem přišla k hotovému a akorát jsem mohla upracovaného a po dvou dnech cviku i vypracovaného muže pozvat na večeři do Fontány. Pak jsme ještě cestovali přes Ostravu šupky dupky do Porubky, kde nás čekal pelíšek, ale už ne na dlouho :)

Po přestěhování nás nejprve čekal tour de supermarket, takže z Ikey, přes Electroworld, Interspar, do Möbelixu a teprve na Den české státnosti jsme se dostali ke škrábání kuchyně. S Jirkovou předpřípravou a Cukrovou pomocí jsme kuchyň za jeden den zbavili několika nátěrů a dokonce jsme i stihli spláchnout nepříjemný prach, který poletoval všude a taky se všude dostal:(

Následoval nátěr penetrací a bílou barvou, což Jirka zvládl neopakovatelnou rychlostí, jelikož už v sobotu si pozval spolužáky z výšky na kolaudaci. Ovšem pro něj vymytím válečku a štětce práce skončila a mně šichta teprve začala. Takže jsem ještě pár hodin před příchodem kolaudace chtivých spolužáků lítala s hadrem po kuchyni a nevěděla kam dřív skočit. Nakonec vše dobře dopadlo, dostali jsme krásné skleničky, kořenky, lžičky a trošku dekorace a vůně, ať se nám hezky bydlí, a to naše nové bydlení jsme příjemně zapili.

Po týdnu odpočinku, týdnu lakování nového nábytku a (ne)slavných podzimních volbách přišla na řadu kolaudace č.2 se spolužáky z gymplu. Skoro by se zdálo, že se nám to kolaudování nějak zalíbilo a trošku jsme zapomněli na zvelebování bydlení, ale není tomu tak. Hned další víkend jsme se vrhli na předsíň a záchod a za dva dny bylo vymalováno i s úklidem. Naštěstí jsme tentokrát nic neškrábali, jen jsme primalexem polar překryli sytě červenou v předsíni a oranžovou na záchodě. Nebudu říkat, že jsme vše zvládli levou zadní, jelikož jsme si dali slušně do těla, až jsem v pondělí ráno málem nevstala z postele.

Po tomto zničujícím zážitku jsme se rozhodli s dalším postupem v malování lehce zvolnit. Čtrnáct dní jsme oddychovali a pak se ještě přidal týden nemocenské, kdy měl Jirka pravou ruku v dlaze.. další týden rehabilitoval, až to vypadalo, že malování dostanu až pod stromeček. Pravda, moc se nám do té koupelny nechtělo, jelikož byla předtím vytopená sousedy nad námi a malba nad pračkou se sama od sebe sloupávala, takže bylo jasné, že je třeba opět škrábat a prášit a penetrovat a malovat a uklízet a potit krev. Nakonec mi, jakožto příkladné údernici, bylo škrábání svěřeno do naprosté péče. A tak se stalo, že jsem s vypětím všech sil seškrábala celou koupelnu a mohla jsem být na své dílko pyšná. Ovšem na nějaké napařování a přetřásaní peří nebyl čas, pokud jsem nechtěla do večerního divadla vyrazit se silně napudrovaným nosem a nejen nosem, ale i brýlemi a vlasy a raději ani nebudu pokračovat. Jen dodám, že Cyrano byl úžasný (ani jsem nedutala nebo nedýchala?) a jako odměna dokonalý.

Pak už to šlo ráz na ráz, penetrace, sádrování, první nátěr, druhý nátěr, úklid, úklid a zase ten úklid a dnes už máme hotovo. Teda ještě mě čeká trocha úklidu - hlavně okno a luxfery dostali zabrat a musíme zpět nastěhovat všechen nábytek, ale myslím, že dnes už můžeme mluvit o fajrontu s čistým svědomím.