K lístku na koncert Pavla Šporcla jsem přišla zcela náhodně a bez vlastního přičinění, přesto jsem velmi ráda, že jsem tuto milou nabídku přijala a viděla jsem mistra na živo.
Zprvu mě překvapilo poměrně mladé složení obecenstva, ale tato téměř anomálie na koncertech vážné hudby se vzápětí logicky vysvětlila. Kromě toho, že Pavel svým věkem a nekonvenčním vystupováním zcela běžně přitahuje i mladší ročníky a otevírá jim tak oblasti v hudbě dosud netušené, mám vážné podezření, že spoustu ženského obecenstva do DKMO nalákal host Vojtěch Dyk.
Když zhasla světla v sále a na pódium nastoupila Janáčkova filharmonie spolu s dirigentem Tomášem Koutníkem, obecenstvo utichlo. Ovšem šlo o klid před bouří. Nemyslím teď ani tak bouřlivé přivítání Pavla Šporcla jako spíš sraz ostravských tuberáků. V tu chvíli jsem začala přemítat, že asi něco na těch přesažených limitách škodlivin v ostravském ovzduší něco bude. Jakmile byl vyžadován naprostý klid, aby si člověk mohl atmosféru nádherného koncertu náležitě vychutnat, začal se ozývat kašel v různých oktávách z různých řad. Zpočátku mě dysharmonický koncert tuberáků dost rušil, ale nakonec mě skutečná harmonie hudby natolik vtáhla, že jsem tuberáky úplně přeslýchala. Po skladbách Ernesta Chaussona a Camille Saint-Saens přišlo Pavla na pódium podpořit jazzové trio Josefa Vejvody. V tu chvíli se ve mně pohlo svědomí, proč jsem vlastně nikdy nebyla na jazzovém večeru v Parníku? No ještě mám hodně co dohánět..
Po přestávce přišel na řadu Josef Suk, Antonín Dvořák a Vojtěch Dyk. Ano! Aaaach. Sálem jako by projela elektrizující vlna, bylo slyšet jak se některá srdce na vteřinu zastavila, část obecenstva zapomněla dýchat a když konečně vydechla byl to vzdech plný něhy, očekávání a naděje, že následujících pár skladeb bude Vojta zpívat jen pro ně :) V duchu jsem se musela smát a potlačila jsem slzu v oku při vzpomínce na svůj dětský pokoj vytapetovaný od stropu až po zem plakáty Backstreet Boys. Potom však Vojta Dyk začal zpěvem doprovázet Pavlovy modré housličky a mně spadla čelist. Něco na tom "jablku" je :) Podivnými skřeky asi mnohou romantickou duši nepotěšil, ale ve mně probudil další vzpomínky, tentokrát na neopakovatelný koncert Ivy Bittové v porubském amfiteátru. Následovala vtipná scénka, kdy se chlapi poměřili a Pavel si raději vystoupil na stupínek pro dirigenta, aby vedle Vojty zapadl do stejné výškové kategorie. Potom měl Vojta noty vzhůru nohama a omluvil se, že to Pavel spletl :) No nevěřili byste, jak na takovém koncertu vážné hudby může být veselo! Vojta své vystoupení zakončil árií z Rusalky Měsíčku na nebi hlubokém a Pavel vše uzavřel španělskou tečkou v podobě Carmen. Jakmile zazněly první tóny poslední skladby, připadala jsem si jako ve Star dance a čekala jsem, kdy na taneční parket přijde Pavel Kříž a začne tančit paso doble :)
Žádné komentáře:
Okomentovat