Tak jsem se konečně dočkala a mé Helfštýnské slunýčko přijelo za mnou na zachmuřený a deštivý sever. Po 14 hodinové jízdě autem z Olomouce toho sice Honzýček s Renátkou měli plné kecky, ale přece nejeli takovou dálku (1200 km), aby leželi v posteli, a tak
jsme hned vyrazili do centra Aarhusu. Avšak Honzýček je spíš dobrodruh, a tak ho město s "ostravskou" radnicí, 5 metrovým chlapečkem, katedrálou, náměstím s koněm, který dobyl město, kanálem a přístavem moc nenadchlo.
Proto jsme si taky hned na další den naplánovali výlet na nejsevernější sever ze všech dánských severů, teda Grónsko nepočítaje. Naložili jsme do auta ještě Marušku zo Slovenska s jej priateľom Davidom, ktorý za ňu prijel do Danska, a vyrazili jsme nejprve na písečnou dunu u Rubjergu, kde nás to málem odfouklo. Počasí jsme chytli perfektní, azurová modř a zlatý písek bylo víc, než jsme si mohli
přát, ale ten vítr... Byli jsme zabalení jako saharská karavana a stejně jsme měli oči plné písku, mezi zubama to jen skřípalo a o tom, že jsme sypali písek z kapes, batohů a jiných oděvních i tělních dutin po zbytek týdne v DK, ani nemluvě.
Po obědové pauze s domácími českými řízečky jsme vyrazili ještě severněji, a to do Skagenu a Grenenu, kde jsme zapíchli autínko a došli až na ten nejsevernější cíp, kde se slévá Severní s Baltským mořem. No vlny byly kvalitní a opět foukalo jak na severu Dánska ;-), ale to Honzýčkovi nezabránilo v otestování teploty vody na vlastní kůži. Musel se
samozřejmě očvachat v obou mořích, protože bez Severního to nebude nikdy ono a bez Baltského jak by smet. Zbytek naší výpravy se bez koupání obešel, a tak jsme naskočili do našeho kočáru a uháněli domů, do Podolí, do lékárny, do pr.... no protentokrát jen do Aarhusu :-)
Tak jsem se konečně dočkala a mé Helfštýnské slunýčko přijelo za mnou na zachmuřený a deštivý sever. Po 14 hodinové jízdě autem z Olomouce toho sice Honzýček s Renátkou měli plné kecky, ale přece nejeli takovou dálku (1200 km), aby leželi v posteli, a tak 
jsme hned vyrazili do centra Aarhusu. Avšak Honzýček je spíš dobrodruh, a tak ho město s "ostravskou" radnicí, 5 metrovým chlapečkem, katedrálou, náměstím s koněm, který dobyl město, kanálem a přístavem moc nenadchlo.
Proto jsme si taky hned na další den naplánovali výlet na nejsevernější sever ze všech dánských severů, teda Grónsko nepočítaje. Naložili jsme do auta ještě Marušku zo Slovenska s jej priateľom Davidom, ktorý za ňu prijel do Danska, a vyrazili jsme nejprve na písečnou dunu u Rubjergu, kde nás to málem odfouklo. Počasí jsme chytli perfektní, azurová modř a zlatý písek bylo víc, než jsme si mohli 
přát, ale ten vítr... Byli jsme zabalení jako saharská karavana a stejně jsme měli oči plné písku, mezi zubama to jen skřípalo a o tom, že jsme sypali písek z kapes, batohů a jiných oděvních i tělních dutin po zbytek týdne v DK, ani nemluvě.
Po obědové pauze s domácími českými řízečky jsme vyrazili ještě severněji, a to do Skagenu a Grenenu, kde jsme zapíchli autínko a došli až na ten nejsevernější cíp, kde se slévá Severní s Baltským mořem. No vlny byly kvalitní a opět foukalo jak na severu Dánska ;-), ale to Honzýčkovi nezabránilo v otestování teploty vody na vlastní kůži. Musel se 
samozřejmě očvachat v obou mořích, protože bez Severního to nebude nikdy ono a bez Baltského jak by smet. Zbytek naší výpravy se bez koupání obešel, a tak jsme naskočili do našeho kočáru a uháněli domů, do Podolí, do lékárny, do pr.... no protentokrát jen do Aarhusu :-)
1 komentář:
No Honzýček nezklamal svou pověst šílených nápadu s tím koupáním v lednu!:)))
Okomentovat