sobota 26. ledna 2008

Cesta domů

Co dodat... prostě ještě včera jsme přijely do Dánska, do Aarhusu, naší velké neznámé a rozkoukávaly jsme se v novém bytě, seznamovaly na hodinách dánštiny s Němci, Italy, Španěly, Bulharkama a zbytkem světa... a dnes je kufr auta nacpaný věcma k prasknutí a někdo říká, že už je čas jet domů :-( Nechce se nám "ho" poslechnout, ale nemáme na výběr. Pán čas je núprosný...
Ukáplo pár slziček, cesta za okýnkem až moc rychle utíkala, po dvou hodinách jsme byli v Německu a pak už to šlo ráz na ráz... první benzinka, druhá benzinka, odpočívadlo, české hranice s Německem a Prácheň :-) Tam jsme si dali takovou menší pauzičku na protažení ztuhlých částí našich těl. No nakonec jsme vlastně protahovali jen 3: já, řidič Honzýček a Méďa. Vylezli jsme až na vrchol čedičové Panské skály (597 m.n.m.) jako po schodech, do toho zapadalo sluníčko, no romantika jak blázen, co vám budu povídat;-)
Pak už jsme vzali Jičín útokem přímou cestou přes Novou Paku :-) No jo, Božka (GPS) opět zabodovala, chtěla nám ukázat, že v Nové Pace je taky Školní ulice a že náš kočár zvládne i jízdu po silnici osmé třídy. Napodruhé jsme tu Školní ulici už trefili, Lucku předali do těch správných rukou :-) a po kafíčku jsme pokračovali směr Olomouc. Tam jsme vyklopili Renátku do rukou jejího Honzíčka a jeli na Ostravu:-) Po 15 hodinách jízdy z Dánska jsme byli v Proskovicích, to už bylo 22h místního času a servíroval se birel pro řidiče a čokoládový dortík :-) Pak už Honzýček naskočil do auta a upaloval za svou drahou polovičkou Soničkou...

Zazvonil zvonec a pohádky je konec!

1 komentář:

Anička řekl(a)...

Teda se divím, že to autíčko neprasklo!:)))ja jsem si vzpomněla,jak jsem měla cestou domů dvě obrovská zavazadla a asi 4 malé tašky a v Praze přestupovala do minibusu:)))to bylo vtipné...