Cesta domů

Co dodat... prostě ještě včera jsme přijely do Dánska, do Aarhusu, naší velké neznámé a rozkoukávaly jsme se v novém bytě, seznamovaly na hodinách dánštiny s Němci, Italy, Španěly, Bulharkama a zbytkem světa... a dnes je kufr auta nacpaný věcma k prasknutí a někdo říká, že už je čas jet domů :-( Nechce se nám "ho" poslechnout, ale nemáme na výběr. Pán čas je núprosný...

Ukáplo pár slziček, cesta za okýnkem až moc rychle utíkala, po dvou hodinách jsme byli v Německu a pak už to šlo ráz na ráz... první benzinka, druhá benzinka, odpočívadlo, české hranice s Německem a Prácheň :-) Tam jsme si dali takovou menší pauzičku na protažení ztuhlých částí našich těl. No nakonec jsme vlastně protahovali jen 3: já, řidič Honzýček a Méďa. Vylezli jsme až na vrchol čedičové Panské skály (597 m.n.m.) jako po schodech, do toho zapadalo sluníčko, no romantika jak blázen, co vám budu povídat;-)

Pak už jsme vzali Jičín útokem přímou cestou přes Novou Paku :-) No jo, Božka (GPS) opět zabodovala, chtěla nám ukázat, že v Nové Pace je taky Školní ulice a že náš kočár zvládne i jízdu po silnici osmé třídy. Napodruhé jsme tu Školní ulici už trefili, Lucku předali do těch správných rukou :-) a po kafíčku jsme pokračovali směr Olomouc. Tam jsme vyklopili Renátku do rukou jejího Honzíčka a jeli na Ostravu:-) Po 15 hodinách jízdy z Dánska jsme byli v Proskovicích, to už bylo 22h místního času a servíroval se birel pro řidiče a čokoládový dortík :-) Pak už Honzýček naskočil do auta a upaloval za svou drahou polovičkou Soničkou...

Zazvonil zvonec a pohádky je konec!