Potkaní příběh aneb jak se u nás objevil Junior

Je tomu už pár let, co Blanka přišla s nápadem, že by chtěla domácí zvířátko a protože jí pejska ani kočičku na privátě nedovolíme, mělo jím být malinkaté potkaňátko, vlastně nakonec dvě. Byly to krásné bělounké holčičky: Cibulka a Cuca. Docela jsme si je všichni oblíbili, avšak rozloučili jsme se s nimi dřív než jsme čekali. Jelikož je Blanka milovnice zvířátek a zastánkyně jejich základních práv a svobod, neustále jim dávala volnost a nechávala je volně pobíhat nejen po privátě, ale občas i po venku nebo třeba po kupéčku při transportu Brno-Ostrava a zpět :-) Jednou dokonce vzala holky na projížďku na koni v Jistebníku, ovšem do stáje už dojela jen s jednou z nich, neb Cibulka byla myška zvědavá a volání divočiny bylo silnější než teplo domova. Cucinka byla věrnější, ale také nad ní nakonec zvítězila zvědavost a možná se po vagónech Českých drah prohání dodnes :-)
Truchlení nad jejich ztrátou však netrvalo věčně a brzy se našla náhrada. Už jsme sice byli na privátě pro potkaní příběh ukončit a žít zase poklidný život bez zvířectva, ale Blance se moc stýskalo a šla na to chytře. Vzala si mě s sebou na "konkurz" o nejkrásnější potkaňátko a když vám v dlaních leží něco tak úžasně heboučkého maličkého roztomiloučkého a ještě slepoučkého, tak se nedá říct ne. A tak jsme opět měli novou spolubydlící, tentokrát Floru:-) Vyklubalo se z ní ještě krásnější, chytřejší a úžasnější zvířátko než byly C & C. Očividně se jí u nás líbilo a svou zvědavost ukojila v rámci našeho pokoje, ač občas na úkor například omítky za mojí postelí:-) Florinka se dožila úctyhodného věku, ale její čas nadešel...
Opět došlo na zásadní rozhodování: další zvířátko nebo ne? Blanka si dala dohromady všechna pro i proti a došla k racionálnímu závěru, že spíš ne, pokud nezasáhne vyšší moc. Umyla klícku a složila ji do postele, prodala zbytek hoblin a žrádla po Florince a začala pěstovat méně náročného šnečka Achatina, teda dva: Pata & Mata. Ovšem Mat je Banánův, ale ten odjíždí na Erasmus do Kostnice, tak ho máme v dočasném opatrovnictví a to nepočítám toho Otesánka, co má Pavel vedle tiskárny. Ale to už je šnečí příběh a to bych odbíhala od tématu :-) Takže zpět k vyšší moci, která právě včera zasáhla.
Blanka sedí za svým psacím stolem, pracuje na počítači a najednou je její pozornost odpoutána něčím, co přímo za jejím oknem běží po střeše k ptačí budce. Ale není to jen tak obyčejný ptáček, má ocásek, ouška a srst. Ano správně - potkan! To samozřejmě naší potkaní mámě nedalo a vyrazila ven na průzkum zjistit, co je to zač, jak se to dostalo k nám na střechu a co to má dále v plánu ;-) No jak jinak to mohlo dopadnout, než zavřené v kleci u nás na privátě:-) Je to kluk jak buk a jmenuje se Junior. A co bude dál, ukáže čas :-)