Kino POLANKA

Čistě náhodou jsem zabloudila na webové stránky kina Polanka , kterému jsem prostě nemohla odolat. Proto jsem hned v úterý (jediný promítací den kina) vyrazila po práci směr Polanka, aniž bych tušila, jaký dojem na mě kino i atmosféra v něm udělá. Už paní pokladní ze své kukaně u vchodu do kina nešetřila úsměvy a za cenu jednoho lístku do Cinestaru mi prodala hned dva lístky na českou komedii "Probudím se včera". Když jsme od pokladny pohlédli ke dveřím do sálu, nemohlo nám uniknout, že si místní do kinosálu nosí čerstvě natočené pivo. Očička nám zajiskřila a pan uvaděč beze slov pochopil a nasměřoval nás na konec chodby doleva, kde se skrývala nenápadná hospůdka. Bohužel fronta před výčepem byla delší než fronta u pokladny, ale vyplatilo se počkat. Odměnou nám byla přívětivá paní hospodská a sklenice zlatavého moku, která nám dělala společnost i během filmu. Po cestě do sálu jsme ještě potkali pana uvaděče, který se nás snažil popohnat větou: "Rychle! Vždyť už je pryč polovina Československého týdeníku!" :)

Ačkoli jsme do sálu vstoupili jen asi s tříminutovým zpožděním, film už běžel. Takže poučení pro příště: Přijít o něco dříve, ať se stihne natočit pivo, a usadit se včas, ať nám neunikne začátek filmu. Reklamy a trailery v polaneckém kině nevedou a film začíná přesně v čase uvedeném v programu.

Připadala jsem si jako na rande před 15 lety a tento flashback byl navíc umocněn promítaným filmem, který se celý točil kolem cestování časem a návratu do roku 1989.