Možná jste si mí věrní čtenáři všimli, že se tady něco změnilo. To je ovšem možné pouze za předpokladu, že nějací věrní čtenáři mezi vámi stále existují a tudíž přežili můj pisatelský útlum posledních tří let. Při pohledu na archiv blogu a jednociferné číslice vyjadřující počet příspěvků za rok bych se měla zastydět a asi by bylo zcela zbytečné hledat omluvy a výmluvy, proč můj blog chátrá a ztrácí se pod závojem pavučin. Berte proto nový design blogu jako poslední pokus o vzkříšení. Možná se tak stalo nevědomky pod vlivem neustálých upgradů spolužáků, na které většina uživatelů nadává, a přechodů fejsbůkařů na timeline, kterému mimochodem stále odolávám. Ale spíše jde čistě o mé soukromé prozření, že jednoduchý a jednobarevný design z roku 2007 už je přece jen zastaralý a je třeba držet krok s dobou. Zda to bylo k lepšímu či horšímu ukáže až čas..
Vzhledem k tomu, že patřím k těm lidem, kteří si v krabičce od antiperlí schovávají mléčné zuby, v dětském kufříku mají pečlivě uschovány všechny dopisy - od holčičích přes milostné až po filozofické, dokonce i disketa s neznámým obsahem by se tam našla, bylo mi líto starý vzhled blogu po pěti letech jen tak smazat a zapomenout. Přece jen byl to můj první a zároveň věrný společník při pobytu daleko od domova, přátel a rodiny. Byl to vlastně takový náš prostředník, kterému jsem se svěřovala s životními peripetiemi a nezapomenutelnými zážitky z království dánského a na kterého se mí blízcí doma obraceli, když se jim po mně zastesklo a já jsem jim touto cestou dávala vědět, že jsem ještě naživu a že se mi daří dobře!
Proto přikládám teď už archivní printscreen původního blogu, aby zůstal navždy zachován v našich vzpomínkách a zatlačuji slzu..
Žádné komentáře:
Okomentovat