S poněkud černým svědomím jsem hned 2. den v roce zasedla za počítač na univerzitě a vrhla se do psaní eseje, ovšem nešlo to tak hladce, jak jsem si představovala, a tak jsem místo naplánovaných dvou stran napsala jen 1,5 :-( no ale další dny jsem svůj skluz doháněla, až se mi konečně po 6 dnech podařilo práci dopsat. Ono 24 000 znaků není jen tak... V úterý jsem provedla ještě pár kosmetických úprav a ve středu jsme mohly jít s 
Luckou naše kostrbatá spisovatelská díla vítězoslavně odevzdat.Uzavření našich studijních povinností v Dánsku jsme si potom jak se patří užily v dětském koutku v obchodním centru po cestě domů :-) Naštěstí si nás nikdo nespletl s třináctiletým Adamem či 
čtrnáctiletou Aničkou, tudíž jsme nebyly deportovány do ČR s policejním doprovodem, což, když tak nad tím přemýšlím, by zrovna teď nebylo od věci, jelikož řešíme náš návrat do vlasti ;-) No ještě to zvážíme, ale Lucka si nechce nechat ostříhat svou lví hřívu na Adama, takže by to asi padlo na mě a nevím, jak bych s holou lebkou prošla Vítkovicema, nedej bože Přívozem...
čtrnáctiletou Aničkou, tudíž jsme nebyly deportovány do ČR s policejním doprovodem, což, když tak nad tím přemýšlím, by zrovna teď nebylo od věci, jelikož řešíme náš návrat do vlasti ;-) No ještě to zvážíme, ale Lucka si nechce nechat ostříhat svou lví hřívu na Adama, takže by to asi padlo na mě a nevím, jak bych s holou lebkou prošla Vítkovicema, nedej bože Přívozem...
1 komentář:
Vidím,že se zběsilé historky o Adamovi a Aničce dostaly i do Dánska. Mylím, že jsou i jednodušší cesty, jak se dostat zpět do ČR, než si oholit hlavu. Na druhou stranu kdo ví, jak bys vypadala, třeba by Ti to slušelo :-). A toho Přívozu s Vítkovicema bych se tež nebál - přecejen pohybují se tam i podezřelejší individua :-)...
Okomentovat