Dánské zvyky a návyky

Půl rok je docela dost dlouhá doba na to, aby si člověk na něco zvykl a přijal to jako běžnou součást svého života. I my s Luckou jsme si tady za ten půlrok na leccos zvykly a doma se nám bude těžce odvykat.

Už se vidím, jak do dveří strkám klíč zoubkama nahoru a otáčím opačným směrem a rozčiluju se, že nám někdo vyměnil zámky, a taky se mi bude zdát neuvěřitelné, že mám na svém svazku 5 klíčů, když v Aarhusu mi stačil jeden a pasoval jak do vchodových, tak do bytových a sklepních dveří, i do poštovní schránky :-) Taky asi budu první dny chodit až na půdu a pak se vracet o patro níž do těch správných dveří, protože jsem zvyklá šlapat do 4. patra... jen doufám, že než pojedu do Brna, tak mě tenhle zvyk opustí, jinak budu každý den na návštěvě u našeho souseda, pana Jelínka, a ten když se rozpovídá, tak není k zastavení.

Taky asi nejednou v noci narazím hlavou do zdi, jelikož jsem si zvykla na manželskou postel, a na lednici si vyvěsím českou vlajku. Své první pekařské pokusy ať už doma v elektrické nebo v Brně v plynové troubě buď spálím, nebo nedopeču, protože si příliš pozdě uvědomím, že to není horkovzdušná trouba s nastavitelným budíkem :-) Na zastávce budu mávat na autobusy, aby mi zastavili, budu nastupovat zadními dveřmi, před vystoupením zmáčknu tlačítko Stop a vystoupím předními dveřmi. V nočních autobusech si budu cvakat 2 jízdenky (no nebo bych spíš měla, ale popravdě na tohle jsem si tady nikdy nezvykla, jelikož jsme většinou jezdili na černocha). Při placení v obchodech budu dlouho šátrat v peněžence, než najdu pětikorunu, protože až po delší chvíli si uvědomím, že přece nemá uprostřed díru. Když pojedu do Brna, nastoupím do první třídy v domnění, že je to ta nejšpinavější druhá třída, kterou jsem za poslední půlrok viděla, koupím si místenku, protože jinak bych si nesedla, a na brněnském nádraží budu sedět ve vlaku a čekat, dokud mi hlas z reproduktoru neřekne, že jsme právě dorazili do Brna. Až půjdu do školy, tak budu před dveřma univerzity či knihovny nějakou chvíli přešlapovat, dokud mi nedojde, že dveře nejsou na fotobuňku a že musím použít nátlak a hrubou sílu ;-) No a při prvních návštěvách hospod budu mít v kabelce 2 plechovky pravého českého piva, protože to, co tam točí, se přece nedá s pivem srovnávat a navíc to stojí nekřesťanské peníze :-) A když mi to konečně dojde a odvážím se objednat si ten lahodný mok, tak budu na pěnu koukat jako na boží zjevení... jo, těším se domů! Teším :-)