pátek 13. dubna 2012

Sraz ze ZŠ po 13 letech

Rok se s rokem sešel a najednou už je to 13 let od doby, co jsme ukončili povinnou školní docházku. Slavnostně jsme tehdy převzali poslední vysvědčení a po úspěšném složení přijímacích zkoušek jsme se rozprchli na nejrůznější střední školy v Ostravě. Převažovala gymnázia, jelikož jsme byli třída s rozšířenou výukou cizích jazyků. Tehdy to znamenalo, že jsme se už od 3. třídy učili jeden cizí jazyk a od 5. třídy druhý (na výběr byl Aj a Nj). Z celkového počtu 29 přijatých žáků od nás po 5. třídě odešlo 6 žáků na nižší gymnázia a z 23 absolventů ZŠ nás nakonec šlo na gymnázium 15 (5 na Hladnov, 5 na Fr.Hajdy, 3 na jazykový Exil a po jednom na nejazykový Exil a Matiční) a zbylých 8 se rozdělilo mezi OA (4), SŠ oděvní (1), strojní (1) a stavební (2).
Dodnes nám naši bývalí učitelé tvrdí, že jsme byli výjimečná třída, a my jim s potěšením přitakáme. Už pouhý fakt, že jsme přechodem z prvního stupně na druhý nebyli rozděleni, a tudíž jsme spolu v jedné třídě strávili neuvěřitelných 7 let, měl za následek vytvoření pevných přátelských vztahů, které později nepřetrhalo ani odloučení na střední či vysoké škole. Kromě každodenního trávení času ve školních lavicích jsme spolu byli na školách v přírodě, na výletech, jezdili jsme spolu na nejrůznější soutěže reprezentovat školu (Eurorebus, Keltičkův kahan, konverzační soutěže, olympiády), připravili jsme zajímavý program na školní akademii a také jsme secvičili divadelní hru Romeo a Julie. Skrze tento náš amatérský divadelní počin jsme se dostali do Dividla a trávili jsme spolu ještě více času na divadelních soustředěních, táborech a kroužcích. Ještě dnes se mi vybavují útržky a citáty z Romea, které mi (v roli němé a truchlící matky Romea) utkvěly v paměti.
Setkání po 13 letech, které se symbolicky konalo v pátek 13., však měl na svědomí Dominik z céčka. Rozhodl se uspořádat třídní sraz, ze kterého se nakonec vyklubal ročníkový sraz ve velkém stylu. Áčko, béčko i céčko se tedy sešli poprvé od roku 1999 pod jednou střechou restaurace Dakota v Ostravě. Áčko ještě symboličtěji v počtu 13, béčkaři v šesti, céčkaři v desíti a učitelský sbor v šesti. Z optimistických 50 nahlášených účastníků nakonec zůstalo realistických 35 zúčastněných.
Sraz hodnotím velmi pozitivně, i když bych uvítala více vyměněných informací s více lidmi. Přijde mi, že všechny srazy mají stejný průběh, člověk se kolem sebe nestihne ani pořádně rozhlídnout a už je konec, každý si to zase klopýtá vlastní cestou domů a nezbývá než se těšit na další setkání..

1 komentář:

Olik řekl(a)...

Moc hezké, Hani :-) Snad se příště zúčastním také :-( Olik